Děkuji, paní předsedající. Hezký podvečer, dámy a pánové. No, já hned úvodem chci říci, že proti zahrádkářům a jejich činnosti osobně vůbec nic nemám. Ale na druhou stranu jsem tady včera zaslechl poprvé, že přeřazujeme tento zákon mimo ten původní pořad, tak to jsem opravdu trochu nepochopil a nechápu to doteď.

Já bych možná nejdříve obecně řekl pár věcí. Víte, já jsem před deseti lety při svém působení v horní komoře Parlamentu České republiky se setkával s názory, že náš právní řád se zbytečně zapleveluje speciálními zákony, že zákonů máme moc, že tady je neustálá snaha každou lidskou činnost podrobit speciálnímu zákonu a že takto by to do budoucna dál nešlo.

Dokonce si vzpomínám na návštěvu tehdejšího prezidenta pana Václava Klause, který na toto téma mluvil na plénu Senátu Parlamentu České republiky a za patřičných ovací senátorů, kteří mu dali za pravdu, že je potřeba zákony spíše rušit, zjednodušovat a nedělat náš právní systém stále složitějším. Paradoxně mu nejvíce tleskali ti senátoři, kteří měli tu snahu největší tak se chovat.

Já si myslím, že nemá význam opravdu každou lidskou činnost svazovat speciálním zákonem a je mi úplně jedno, co mají v Německu nebo v Polsku. Já si myslím, že tady ty podmínky máme nějaké, nakonec zahrádkáři fungují v těch městech a obcích, znám to z vlastní zkušenosti, nikdy jsem nenarazil na nějaký zvláštní problém. Možná jediný byly ty pozemky. A to je potřeba říci, že tady podle mne tímto návrhem zákona zase budeme dělat malinko problémy, protože jsou dva druhy zahrádkářů, a to jsou ti, kteří mají vlastní pozemky, vlastní zahrady, mimochodem i já jsem zahrádkář, jsem spoluvlastníkem velké zahrady u rodinného domku a nevidím důvod, proč by nějaký zákon mi měl říkat, jak se mám chovat na zahrádce. Takže tady už vidím, že zakládáme další nerovnosti.