Okupaci sovětskými vojsky v srpnu 1968 jsem zažil jako osmiletý kluk a málo jsem tomu tehdy rozuměl. Ale jak jsem dospíval začal jsem si uvědomovat, že s důsledky té doby se budeme potýkat ještě dlouho a jak moc mnoha lidem srpen ´68 změnil život. Ne k dobrému. V roce 1989  přišlo nadechnutí a velká euforie. Bohužel rychle i pocit, že už bude vše jenom snadné a samozřejmé. A v posledních letech vnímám velmi intenzivně, jak se lhostejnost a zavírání očí před lží, pokud to oplátkou může přinést osobní výhodu či pohodlí, začíná stávat normou a to, oč bojovali lidé před 53 i 33 lety, začíná slábnout a po kouscích se vytrácet. Nenechme naši společnost opět prorůstat lží a nenávistí a svou pohodlností se připravit o to nejcennější – o svobodu. Chtějme ji pro sebe i další generace. Není samozřejmá!