Vážení páni ministři, já vás vidím, děkuji, že jste tady, dokonce tři, pozdravila jsem všechny. Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych obrátila vaši pozornost na věc, která je opět z terénu, z praxe a zase se týká zdravotnictví, koneckonců ode mě ani nic jiného nemůžete čekat, jak dobře již víte. Víte, co bych si velmi přála? Všichni chceme pomáhat, a to je v pořádku, ale my si musíme říkat pravdivé informace, protože v momentě, kdy si nebudeme říkat pravdivé informace, dáváme falešné naděje. A jestli je něco velmi špatné pro nemocného člověka, tak je to falešná naděje, protože ta mu může uškodit.

Chtěla bych tady obrátit vaši pozornost na pacienty, kterých zaplať pánbůh není přehršle, ale bohužel jejich průběh nemoci je velmi těžký a může končit smrtí, a to jsou pacienti s onemocněním krve, v tomto případě s akutní leukémií. My už jsme se tady tímto problémem trošku zabývali, ale nestihli jsme všechno dořešit. A možná jsme si ani úplně vzájemně mezi stranami neporozuměli. Prosím pěkně, víme v současné době, a to jsou statistiky, které nám dodává ministerstvo, oficiální, že máme asi 310 000 běženců, což jsou ve většině, v 75 % děti a ženy, a jinak ve velké většině jsou to nešťastní lidé. Ale tito lidé nejsou zdraví. Oni sem nepřišli jenom mladí, zdraví, krásní, aby si prožili tu dovolenou. Oni přišli i nemocní. Nechtěně. Anebo se na tu nemoc přijde tady.