Většinou se přihlásí dva tři lidé z dvaceti. Stačí se však zeptat trochu jinak - zajímá vás jestli bude zakázáno kouření v restauracích nebo jestli budete povinně maturovat z matematiky? - v ten okamžik už přikyvují všichni.

Největší skepse však panuje při otázce, zda můžeme jako jednotlivci něco ovlivnit. Nejen v politice, ale obecně, ve svém okolí. Ještě nikdy jsem od studentů neslyšela přesvědčení, že jejich hlas může něco změnit, že jejich snaha má smysl.

A přitom je to přesně naopak. Každý den ovlivňujeme své okolí víc, než si možná chceme připustit. Už takové maličkosti jako jestli po svém psovi uklízím nebo ne, jestli když jedu v tramvaji pustím sednout těhotnou ženu nebo staršího člověka, jestli se zajímám o dění v mém okolí a upozorním radnici, když vidím, že někde v okolí vyrůstá černá skládka apod. Od těchto maličkostí se posouváme dál k větším věcem a i rozhodnutí jít nebo nejít volit má samozřejmě dopad. Nad tím se obvykle rozproudí diskuse a snad se občas i trochu pozmění úhel pohledu, kterým se na věc dívají.