Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi, abych i já uvedla poslanecký návrh, který se týká vydání zákona o náhradním výživném a o změně dalších souvisejících zákonů a dovolte mi, abych k tomu i já řekla pár poznámek. Je pro mne samozřejmě už docela těžké hovořit o některých číslech nebo důvodech, které samozřejmě nás vedly k tomu, abychom předložili tento zákon, protože bych možná měla zmínit, že to není jediné volební období, kde se snažíme tento návrh předložit, ale už v minulém volebním období jsme měli tu snahu projednat tento návrh a samozřejmě i po vystoupení zpravodajky k předchozímu bodu mi dovolte, abych tedy řekla jenom základní parametry, které nás vedly k předložení toho návrhu.

I přes ekonomické příznivé údaje patří neúplně rodiny, tedy ty, v níž je pouze jeden dospělý člen starající se o děti, které jsou na něm závislé, v našich podmínkách se jedná převážně o domácnosti žen-samoživitelek k rizikovým skupinám nejvíce ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Na tuto skutečnost poukazuje mimo jiné analýza Českého statistického úřadu, vydaná počátkem roku 2015, jež se zaměřuje na život, ekonomickou situaci a finanční zázemí samoživitelek. Podle zde využitých evropských dat, mapujících peněžní příjmy a vydání domácností za rok 2012 v jednotlivých zemích osmadvacítky, je v České republice ohrožena příjmovou chudobou či sociálním vyloučením přibližně třetina domácností samoživitelek. Úplnost rodiny tak podle zjištění Českého statistického úřadu ovlivňuje materiální a sociální podmínky dětí výrazněji než např. počet dětí v rodině. Míra ohrožení osob příjmovou chudobou dosahuje v úplných rodinách se třemi a více dětmi dvakrát vyšší než je tomu u celkové populace. A osoby v neúplných rodinách se dvěma a více dětmi jsou ohroženy dokonce až čtyřikrát častěji než celková populace.