Všichni moji oponenti se mi snaží vysvětlit, že stát přece není žádná firma, aby se dal tak jednoduše řídit – a snad mu i vnucovat vůli jednoho člověka.

Tak to přece nikdy nebylo řečeno. Dokonce bych řekl, že tato představa, že moderní firma se řídí jen podle příkazu jednoho člověka, je už dávno zastaralá. Jako by zůstala někde daleko v praxi minulého století.
Moderní firma přece nemůže záviset jen na jednom člověku. Firma moderně řízená přece musí být schopna vstřebávat poznatky daleko širšího kolektivu, protože jen tak získává široké poznatkové zázemí a může daleko lépe reagovat na změnu tržních podmínek atd.

Nakonec i akciové společnosti jsou přece řízeny širším kolektivem lidí – představenstvem i dozorčí radou, případně se na tom podílejí i další poradní orgány. Hlavním úkolem vedení každé firmy je zajistit její chod, pečovat o prosperitu a rozvíjet ji.

Pokud bych takové cíle postavil před každý stát, pak si myslím, že podobnost mezi státem a firmou je velmi blízká. Je přece zájmem všech občanů, aby stát rozumně a efektivně hospodařil, spravoval řádně svůj majetek a také zajišťoval svoji budoucnost – tedy myslel i na to, že přijdou generace našich dětí či vnuků a pravnuků, a ti mají od nás dostat stát v dobrém stavu. Nebál bych se říci, že jim ho máme předat v lepším stavu, než jsme ho dostali od našich předchůdců. Uvažuji-li o tom, jak řídit či budovat stát, pak rozlišuji jeho dvě stránky – chod státu a rozvoj státu. Jsou jistě spojeny, ale je také nutné na ně pohlížet jako na samostatné funkce.

Chod státu musí řídit vláda. Ve vládě je to především ministr, resp. ministerstvo financí, kdo se musí starat o to, aby na všechnu činnost státu bylo dost peněz. Ono musí zajistit, aby každý měsíc dostali svůj plat učitelé, policisté, hasiči, stejně jako zaměstnanci v sociálních službách, zdravotnictví či v kultuře a samozřejmě i státní úředníci.
Musí se však postarat nejen o výplatu pro své zaměstnance. Stát musí zaplatit za dodávky energií, vody, za pohonné hmoty, za nájmy, za nejrůznější nakupované materiály, které spotřebují jeho instituce. Vždy včas.