Národy Evropy stojí na historickém rozcestí. Evropská unie—původně vysněný projekt založený na touze po usmíření po zkáze dvou světových válek a desetiletích rozdělení—se obrátila proti Evropanům a nyní sleduje zájmy v rozporu s vůlí národů, regionů a malých komunit, které tvoří náš evropský domov.

Instituce, které jsou z velké části neznámé a vzdálené evropským občanům — spolu s mocnými globalistickými silami, nevolenými byrokraty, lobbisty a zájmovými skupinami, které pohrdají hlasem většiny a demokracií založenou na vůli lidu — plánují nahradit národy. Čím? Evropským centrálním státem.

Volby do nového Evropského parlamentu v červnu proto měly generační a existenční význam. Dělící čára politiky dnes již nevede mezi konzervativci a liberály nebo mezi pravicí a levicí, ale mezi centralisty, kteří hlásají novou Evropu, a vlastenci a suverenisty, kteří bojují za zachování a posílení Evropy národů, které si vážíme. Pouze skrze vítězství a spolupráci vlasteneckých a suverenistických stran po celém kontinentu můžeme zajistit našim dětem dědictví.