„Méně slov a více činů, pane ministře!“ Takovou radu jsem dostal na závěr článku „Informatika: Velký bratr v Česku posiluje“, podle kterého pod falešnou záminkou boje s daňovými úniky buduji v České republice orwelovské vize o totální kontrole občanů a firem. Nástroji tohoto pronásledování má být systém Elektronické evidence tržeb (EET) a centrální evidence účtů (CEÚ). Autor článku má jasno: Je přesvědčen, že náklady a rizika systému budou enormní a zatímco poctivému živnostníku přibyde administrativa, podvodníci se budou smát. Data budou podle něj zneužitelná v konkurenčním boji a nezapomíná ani na můj údajný střet zájmů. Protože je mi autorova rada o méně slovech a více činech odjakživa blízká, budu reagovat pouze na ty nejzávažnější nepravdy, kterých se autor textu dopustil.

Velký bratr se nekoná

Hned v úvodním odstavci jsou velmi nelogicky spojena dvě ne zcela související opatření – EET a CEÚ. Jeden systém má údajně sloužit ke kontrole plateb kartami a v hotovosti, druhý by měl podle autora umožnit dohled nad bankovními účty a transakcemi. V případě účtů je rovněž nepravdivě uváděno, že bude obsahovat informace o jednotlivých bankovních transakcích. Nebude.

V obou systémech je množství předávaných informací nastaveno na minimum, které je schopné zajistit potřebnou funkci. A co je důležité, všechno jsou to informace, na které má finanční úřad právo už dnes. To je naprosto klíčové. Pouze se k potřebným informacím dostane včas, dokáže je využít, analyticky zpracovat a nemusí kvůli tomu zahajovat namátkové prověřování a kontroly, které časově a administrativně zatěžují i poctivé poplatníky.

Smyslem centrální evidence účtů je boj proti tzv. karuselům. To jsou podvody na DPH, většinou ve velkých částkách, se kterými se běžný občan přímo nesetkává. Jejich existenci pocítí maximálně nepřímo tak, že nakoupí od podvodníka levnější zboží, což mu může být jistě příjemné. Zboží je ale zlevněno díky podvodu, a to na úkor státu a tedy celé společnosti. Poctivým obchodníkům vzniká konkurenční nevýhoda, což způsobuje deformace trhu. Týká se to řady komodit a neustále přibývají další. Stát takto ročně přichází o mnoho desítek miliard korun. CEÚ by umožnila oprávněným orgánům veřejné moci na jednom místě zjistit, u které z bank konkrétní fyzická nebo právnická osoba má či měla účet, zajistit prostředky a na stav účtu se dotazovat již jen konkrétní banky. Odpadne tím plošné dotazování řádově desítek institucí, jako je tomu nyní, minimalizuje se riziko úniku informací v citlivých kauzách a výrazně se zvýší rychlost přístupu k informacím – a tím i pravděpodobnost, že neodvedené a ukradené daně budou nejen vyměřeny, ale také vybrány a peníze vráceny do veřejných rozpočtů. Registr nebude obsahovat žádné informace o pohybech na účtech klientů bank, ani zůstatky na těchto účtech. Žádný velký bratr se tedy nekoná.