Tak jsme minulý týden schválili v prvním čtení Rusnokův, respektive Kalouskův rozpočet. Mohlo to jít v klidu, ale nešlo. Pan Kalousek, který slíbil, že schvalování nebude blokovat, mluvil a mluvil... A kromě toho, že by chtěl o rozpočtu jednat, dokud se nedostaneme do rozpočtového provizoria, vlastně nic neřekl. Byla to taková šou pro diváky s jasným a předem očekávaným výsledkem.

Už na jednání rozpočtového výboru měli hlavní slovo páni poslanci z minulé vlády Kalousek a Stanjura. Stali se takovými moderátory a snažili se nám vysvětlit, proč je rozpočtový schodek 112 miliard špatně. Šlo jim samozřejmě o jediné - rozhádat budoucí koalici ještě předtím, než vznikne.

Kalousek se Stanjurou mají zřejmě umanutou představu, že když se naplánuje schodek 112 miliard, tak se ty peníze prostě musejí utratit. Nemusejí, a to je také to, co plánujeme my.

Chceme, aby se strany vládní koalice ve smlouvě zavázaly, že úsporami na jednotlivých ministerstvech vytvoří rozpočtovou rezervu ve výši nejméně sedm miliard korun. Ve skutečnosti tedy může být schodek stejný nebo ještě nižší, než navrhuje TOP 09 a pan Kalousek.

Jenže taktika pana Kalouska je zřejmá: řešme neřešitelný rozpočet na půdě sněmovny a natlačme budoucí koalici do rozpočtového provizoria. Co by bylo dál? Pak by nám pan Kalousek dal sežrat, že jsme se nedokázali dohodnout na rozpočtu.