Naše hnutí vzniklo jako protest proti korupci tradičních politických stran, které si hrály na levici a pravici. Proti tomu, že kmotři a lobbisti řídili zemi přes milenku premiéra. Proti tomu, že politici utahovali lidem opasky, zatímco církvím odklepli restituce předražené o 54 miliard.

Není to něco naprosto šíleného? Vidíte, a to jsme v tom žili… Jak dlouho? 29 let. V roce 1989 jsme doufali, a ještě dlouho si pak mysleli, že se nesnesitelného korupčního systému konečně zbavíme. Nevyšlo to. Bojujeme s ním dodnes. Bohužel.

Když jsem založil hnutí, doslova na koleni, jen s pár nejbližšími, tak nám věřil málokdo, většina lidí se nám smála nebo nás měla za blázny. Nevšímali jsme si toho a dřeli, improvizovali, s partou, do které každý den přibývali nadšení lidé, jsme objeli Česko a ve volbách jsme skončili druzí. Všechny další volby, krajské, komunální a evropské, jsme vyhráli. To fakt není špatný výsledek.

Nebudu vám tady nalhávat, že jsme v politice nenasekali chyby. Tak nějak automaticky jsem předpokládal, že podaná ruka platí, že se drží slovo a že se na kameru říká to, co i mimo ni. No nebyl jsem naivní? Tak trochu ano. Jak jsem se mnohokrát bohužel přesvědčil, politika není byznys, kde můžete své partnery obelhat dvakrát: jednou a naposledy. Proto jsme se kolikrát zmýlili v lidech a nechali se tradičními politiky napálit.

Nikdy bych o koalici nejednal předsedovi vítězné strany za zády, i když bych tím získal mnohem víc. Mohl jsem to udělat s Michalem Haškem (pamatuje si na něj ještě někdo?), ale respektoval jsem vítěze voleb a Bohuslava Sobotku jako předsedu ČSSD, který měl legitimní právo sestavit vládu. Ten se nám nakonec odvděčil tím, že naše hnutí začal permanentně špinit a ze mě udělal svého osobního nepřítele, kterého je potřeba zničit. Například prvním zákonem v této zemi namí- řeným proti konkrétnímu politikovi, jistě si pamatujete na Lex Babiš. A pak mě vyhodil z vlády.