To si tak jednoho dne vyšla moje kamarádka z Bojkovic s dětmi na procházku. Byly poněkud mrzuté, protože v noci se jim do ložnic z nedaleké průmyslové zóny linul hlasitý hluk, který jejich rodiče nakonec donutil zavřít okna a znovu uspávat děti. A jak si tak jde, najednou ucítí nepříjemný zápach. Udiveně se podívá se přes zeď oné průmyslové zóny, kolem které vede místní velmi frekventovaná cyklistická stezka, na níž desítky Bojkovjanů (tedy obyvatelů Bojkovic) aktivně tráví svůj volný čas. A co nevidí. Z oken a otevřených vrat haly, kde se vyrábí denně milion plechovek, což bez chemie nejde, se line páchnoucí dým. Jelikož je moje kamarádka žena činu, nejdříve chtěla volat hasiče, ale pak si všimla, že dveře někdo zase zavřel. A když zjistila, že se ta samá situace opakovala i druhý den, začalo jí být skutečně divné, že právě z takového provozu plného chemie někdo vypouští jistě ne zcela nezávadný zápach a kouř. A začala se zajímat nejen v zájmu svých děti.

Následně zjistila: že firma zvaná Moravia Cans (sídlící na Maltě) asi občas větrá jinak než má, možná protože ventilace a spalovací jednotky, které ze zákona a kvůli hygieně má používat stále, občas nefungují, a nebo je zřejmě vypínají. Asi šetří elektřinou. Také zjistila, že místní zaměstnanci off record občas pustí, že někdy při práci nevidí na konec haly, jaký je tam dým, že některým občas teče krev z nosu a někteří už mají i problémy s játry. A to za mzdu výrazně podprůměrnou, do které jim započítávají i příplatky za práci o svátcích, nočních a nedělích. Pak také zjistila, že právě nyní na místní radnici visí vyhláška informující, že firma Moravia Cans hodlá rozšířit svůj provoz o další halu, která měla být původně skladem. A uvědomila si, že jestli se firma takto chová v jednom provozu, bude si jistě podobně chovat i v druhém, ještě větším. A jelikož je ta žena činu, rozhodla se s tím něco udělat.

Promluvila si se sousedy podobně postiženými hlukem a zápachem, ti si promluvili s lidmi z přilehlého sídliště, kteří mají obdobné problémy, i z dalších přilehlých ulic rodinných domků, kde si také stěžovali na hluk, zejména v noci. Oslovili i seniory z místního penzionu, kteří mají tu smůlu, že kolem jejich oken jezdí stále více těžkých náklaďáků do oné průmyslové zóny a tak si mnoho klidu přes den neužijí. A v noci je budí hluk, hádejte odkud. Jak se později ukázalo, hříšníků, kteří překračují hygienické normy, je v oné průmyslové zóně povícero. Nicméně firma Moravia Cans měla tu smůlu, že její nový provoz ze zákona musí projít procesem EIA a ten musí projít veřejným projednáváním v obci, kde továrna podniká.

Najednou se začaly dít věci. Nejdříve vznikla skupina lidí, kteří si uvědomili, že v městečku ležícím na pokraji CHKO Bílé Karpaty žijí i kvůli krásné přírodě a čerstvému vzduchu, a tak nevidí důvod, proč by si ho měli nechat kazit. Pak vznikla petice, kterou podepsalo kolem 300 lidí, a ve které žádali místní radnici, aby začala řešit nejen firmu Moravia Cans, ale celou průmyslovou zónu, a zahájila jednání s těmito firmami ohledně slušnějšího zacházení s bojkovským životním prostředím. Poté vznikla webová stránka i stránka na Facebooku, na kterých se jednoho dne objevila pozvánka na veřejné projednání procesu EIA se zástupci firmy MC, zástupci ministerstva životního prostředí a bojkovské radnice. Na které nakonec dorazilo několik desítek dost rozezlených Bojkovjanů. Jeden z prvních dotazů zněl: “Jak je možné, že zadání na vypracování posudku dokumentace EIA dostal člověk, který byl majetkově svázán s firmou, která dokumentaci zpracovala? Není to náhodou střet zájmů?” Tato otázka rozpoutala celou smršť dalších dotazů a připomínek, takže organizátoři petice jen dojatě zírali na to, jak se místní konečně bijí za svá práva na čistý vzduch a nerušený spánek. Výsledkem je to, že… rozhodnutí zatím není.