Do energetiky se neinvestovalo, do úspor se neinvestovalo, prostě to nebyl problém.Velmi podobně to nyní vypadá v České republice s potravinami. Dlouhá léta byly levné a zvykli jsme si na to. 

Bylo to též dosahováno netržními přístupy, kdy hlavní dodavatelé zemědělských surovin a hlavní výrobci potravin byli pod tlakem velkých maloobchodních řetězců nuceni snižovat prodejní ceny až na úroveň výrobních nákladů a někdy i pod ně. Přispěl k tomu i dovoz potravin a produktů ze zahraničí, většinou skrytě dotovaný, zejména ze západních zemích EU. Za této situace neměli naši zemědělci moc prostoru pro investice, byli nuceni silně omezit živočišnou výrobu, orientovat se na rychlou obrátku a na minimální přidanou hodnotu, případně na pěstování energetických plodin. Volání po větší soběstačnosti bylo ekonomům k smíchu, pořád se tady operovalo společnou zemědělskou politikou a rovným přístupem na trh EU. Pravda to nebyla, ale dokud byly potraviny levné, vládla zde idyla - ta ale teď končí. Potraviny zdražují a zdražovat budou, budeme muset strávit hořké plody toho, že jsme v této zemi naši vlastní agrární politiku podcenili a své celkem dobře prosperující zemědělství jsme vydali všanc agresivnímu konkurenčnímu protekcionismu. Znova musím připomenout, že problém bude o to menší, o co silnější budou naši největší výrobci a největší zemědělské farmy. Jestli jim tato vláda bude dál podrážet nohy, důsledky mohou být skutečně katastrofální. Malé farmy mohou náš domácí trh zpestřit, ale reálný dostatek dostupných potravin vzejde z velkých lánů, kde se bude pracovat s vyspělou technikou, produktivní živočišná výroba se vyplatí pouze velkým chovatelům - drobní farmáři nebudou stavět kravíny a vepříny, drůbežárny ani nic podobného. Snad si to už kompetentní lidé konečně uvědomí?