Děkuji, pane předsedo, za slovo.

Já bych ráda uvedla k písemné odpovědi pana ministra Tomana, která se týká dálkového transportu zvířat, na co chci reagovat ve své interpelaci teď, že pan ministr uvádí, že z rozhodnutí Evropského soudního dvora je zřejmé, že odpovědnost za dodržení stanovených podmínek po celou dobu cesty nese v plné míře dopravce. Já jsem vlastně mířila na to, že v současné době jsou desítky tisíc zvířat z České republiky vyváženy do třetích zemí. Často je to pro zvířata velmi trýznivé. Jsou převážena třeba až do Afriky nebo na Dálný východ do Ruska.

Já bych se ráda zeptala pana ministra na dvě věci, co se týká té odpovědnosti. Jestli opravdu odpovědnost za kvalitu toho transportu do třetích zemí nese pouze dopravce. Vycházím z rozhodnutí Evropského soudního dvora z roku 2015. Podle mě z něho vyplývá, že podle článku 14 odst. 1. Nařízení Rady 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohla být přeprava zahrnující dlouho trvající cestu domácích koňovitých, skotu, ovcí, koz a prasat, která začíná na území Evropské unie a pokračuje mimo toto území, schválena příslušným orgánem místa odeslání, kniha jízd, která musí být realistická a musí umožňovat domněnku, že ustanovení uvedená v této knize budou dodržena, a to po celém úseku cesty, který se uskuteční na území třetí země. Přičemž pokud tomu tak není, je uvedený orgán oprávněn vyžadovat, aby uvedené podmínky byly změněny tak, aby dodržení uvedených ustanovení bylo zajištěno po celou dobu.