Vše bylo ještě umocněno rozpadem SSSR, kterým jeho bývalé satelity získaly svobodu a demokracii. Evropské země, v kterých nebyl nikdy „komunismus“, žily dlouhé roky v přesvědčení, že relativní blahobyt je už nastálo. Jejich někteří čelní představitelé velmi lehkovážně dopustili „předání“ části strategického průmyslu do Číny a Ruska. Levnou ropou, plynem, cenou surovin a výrobků vše odůvodňovali.

Tím, že pouze divadelními gesty reagovali na ruské obsazení Krymu, části Gruzie, Moldávie a Ukrajiny, Putina a spol. přesvědčili, že si to mohou dovolit. A k všeobecnému překvapení si to 24. února 2022 Putin dovolil. Jeho hordy vtrhly na Ukrajinu a začaly vraždit. Jako vždy a všude.

Jedno všeobecné známé přísloví říká, že tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne. Ten den se ucho utrhlo hned několikrát. Putin si myslel, že za tři dny obsadí Kyjev, do čela Ukrajiny dosadí svou loutku a začne normalizace. Překvapený západní svět nabídl prezidentovi Zelenskému azyl a byl ještě více překvapen, že chtěl zbraně. Mužská část národa vlezla do zákopů, ženská sbalila děcka a šest milionů jich odešlo mimo Ukrajinu. Z toho 500 000 k nám. A začala válka, která je svou urputností srovnatelná s II. světovou válkou. Zatím na menším prostoru.