Několik ekonomů z našich řad mně tenkrát v dobrém napomenulo za moji skepsi ohledně budoucích kroků nově se tvořící „pravicové“ vlády Petra Fialy. V tom povolebním článku jsem Vám napsal, že v určitých situacích, když potřebuji fundované odpovědi na národohospodářské otázky, jdu na kávu s jedním bývalým víceguvernérem České národní banky. Znám ho z jednání Tripartity z let
1990 – 1996, kdy jsem byl za Sdružení československých podnikatelů ve vedení tohoto orgánu jako místopředseda. Zopakuji moji tehdejší otázku. „Jakou má nová vláda šanci vyřešit ohromně složitou hospodářskou situaci v České republice po 8 letech Babišovy vlády?“ Připomenu jeho odpověď.

„Téměř žádnou, na nic nebudou mít peníze, budou mít za krkem obrovský státní dluh po Babišovi, pandemie čínského moru bude nadále likvidovat firmy a obyvatele bude sužovat neúnosná drahota základních životních potřeb. Bude zázrak, jestli v létě 2022 nepropuknou velké sociální nepokoje a nezaplní se náměstí.“ A ještě dodal. „Je otázkou, jak věrohodně bude umět vláda své kroky vysvětlovat.“

I když je sucho, tak od té doby uběhlo ve Vltavě nebo Dyji hodně vody. Dovolím si připomenout to, že tenkrát jsme ani netušili, že bude válka na Ukrajině, benzín stál 36 Kč a vše zdražující inflace se teprve chystala ke svému ničivému skoku.

Je 8 měsíců po volbách, benzín stojí 48 Kč a skokové zdražování základních životních potřeb ničí obyvatele, ať jsou zaměstnanci nebo podnikající. Čínský mor je zpátky, inflace je na 17 % a nehodlá se jen tak zastavit. A zcela veřejně se mluví o tom, že už více jak 2 miliony spoluobčanů spadly do bídy a nevědí si s narůstající drahotou rady, nevědí, jak přežít.