Trestní řád utrpěl v?posledních letech řadu necitlivých zásahů, které za nezájmu naprosté většiny i veřejnosti, která tuto oblast prakticky nesleduje, vyústily ve výsledek, za který by se nemuseli stydět ani největší středověcí inkvizitoři. Práva obviněných naprosto vymizela a nad vším bdí státní zastupitelství nadané mocí téměř božskou nad osudy lidí, rodin a firem. Novelou trestního řádu chce nyní ministerstvo spravedlnosti nově, kromě samotného pachatele, připravovat o majetek i jeho blízké. V?době, kdy v?trestních věcech existuje dle odborných odhadů 20 až 30% justičních omylů, by měli zpozornět i ti, kteří se o justici a trestní právo nezajímají.

Řada lidí setrvává v?omylu, že trestní právo je něco co se jich netýká a ani nikdy týkat nebude. Možná se jim skutečně trestní stíhání vyhne, tedy pokud budou mít štěstí. Je však také možné, že zažijí setkání s?trestní mašinerií a věřte, že se jedná o setkání třetího druhu. Člověk, proti němuž je vedeno trestní stíhání, již není lidskou bytostí, ale pouze subjektem trestního řízení, tedy pachatelem, který obvykle přichází o sociální zázemí, ale také o veškerý majetek již pouhým zahájením trestního stíhání. Takový člověk nejenže nemá možnost se dále živit svou prací, ale obvykle nemá ani prostředky na obhajobu. V?tomto momentu jsou pak rodinní příslušníci a rodinné zázemí to jediné, co dané osobě zbývá.

Ministerstvo nově touží po zavedení institutu, na jehož základě mají trpět za provinění člena rodiny jeho děti, rodiče nebo manželka. Silně to připomíná přístup okupační moci po atentátu na R. Heidricha, kdy bylo v?rozhlase vyhlášeno nařízení „...kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě nebo o jejich pobytu neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.”