Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení občané, kteří máte trpělivost tady na nás koukat. Je dobré připomenout, že dnes jsou to 3 roky, bez tří dnů, kdy Nečasova vláda požádala o důvěru Poslaneckou sněmovnu. Je zajímavé poslouchat tady slova o tom, jak vlastně se tato vláda hodnotí. Nicméně za nejzásadnější z dnešního dne považuji poslouchat podle mě velmi nebezpečná slovíčka o tom, že pan prezident nerespektuje ústavu, že pan prezident se pohybuje za hranicí ústavy. Jinými slovy řečeno, že říkáme tady, na půdě Poslanecké sněmovny, že ústavní činitel se pohybuje mimo rámec pravidel hry. To pro už dnes naštvané občany České republiky dává opravdu možnost uvažovat o věcech, kterých bychom se opravdu všichni, co máme zájem na dodržování pravidel, zákonů a ústavy, měli velmi a velmi vážně zamyslet, jestli takováto slova je odpovědné zde říkat.

Jestliže totiž si pravicové strany můžou říkat, že pan prezident, že ústavní činitel této země porušuje ústavu, je potom oprávněnou otázkou, jestli ti naštvaní občané, kteří mají pocit, když Ústavní soud řekne, že Ministerstvo financí porušuje zákon v otázce lichvy, tak jestli, když ať ta vláda, a nyní dokonce i ten prezident nerespektuje ústavu a ta pravidla, zákony, no tak proč by je vlastně měli respektovat ti občané. Je možné, že tady přímo posloucháme návod k tomu, jakým způsobem vést destrukci tohoto státu? A jestliže tady z mého pohledu do dnešního dne byla jistá společenská autorita pana předsedy Schwarzenberga, která dávala alespoň nějaká drobná pozitiva jakési pseudopravicové stojedničky, která tady byla, tak dovolte mi konstatovat, že tím dnešním prohlášením pana předsedy ten zbytek byl pošlapán. Jestli pan předseda Schwarzenberg tady hovořil o tom, že pan prezident pošlapává ústavu, pošlapává Masaryka, dovolte mi říci, že to, co tady z tohoto hlediska zaznívá, nejsou slova demokrata, ale jsou to slova aristokrata. Jsem rád, pane předsedo, že jste na to hrdý, že jsou to slova aristokrata a nikoli demokrata, ale pro význam demokracie v této zemi je to podle mě elementární rovina. Podobně elementární, jako když z vašich úst dnes zaznělo, že se nebudete ohýbat před Pražským hradem. Kdybyste řekl, že se nebudete ohýbat před panem prezidentem, bylo by to možná odpustitelné. Ale ten Pražský hrad je starší než ten váš rod.

Ten Pražský hrad tady byl ještě hluboko před tím ... (Hlas z řad ČSSD: A bude.) Doufám, že bude.

Jinými slovy řečeno, podívejme se tedy na to, co je vlastně pošlapáváno,a podívejme se na to, co všechno dnes patří k oné krizi, o které tady hovořil pan prezident Zeman.

K té krizi z mého pohledu patří to, že v prvé řadě tady dochází ze strany odpovědných konzervativních - prý pravicových - stran k zásadnímu zpochybňování ústavy a pravidel, podle kterých máme fungovat. To je první a zásadní věc. Druhá věc, kterou je nicméně zapotřebí připomenout v této souvislosti, je to, že tu dochází ke zpochybňování - ne dnes, ale za celé poslední 3 roky - vůbec významu toho, čemu můžeme říkat liberální ekonomické hodnoty. Byť TOP 09 kupříkladu tady systematicky zvyšovala daně a přitom říkala, že je pravicovou stranou. Vraždíte nejenom onen ústavní systém, ale vraždíte i jakoukoliv ideovou hodnotu, která v politice byla. Jak může dnes jakákoli vláda či politická strana přesvědčovat občany České republiky o tom, že nezvyšovat daně je v jejich zájmu! Jak, když pravicová, respektive pseudopravicová koalice tady zvyšovala, ba dokonce i v kontextu těch dnešních dnů, které tady zaznívají, je zcela evidentní, že je úplně jedno, koneckonců pan Miroslav Kalousek to řekl úplně otevřeně, že prostě když tady bude jakákoli vláda, ve které on nebude sedět, takže prostě nedojde k podpoře státního rozpočtu. Že prostě je odpovědností pana prezidenta Zemana, že tady budeme mít rozpočtové provizorium. Ale to je tak egoistický, to je tak účelový pohled na realitu, že tomu snad žádný občan České republiky, který jenom trošičku rozumí parlamentnímu systému, nemůže věřit. Je to, jako když jeden z partnerů, který prostě patří k oné rodině, prostě řekne - za ten rozvod může ten druhý. A to nikdy není pravdou. Vždyť ta zodpovědnost je společná.