Komise je motorem integrace a tvůrcem eurolegislativy. Zodpovídá se vládám členských států, které se v Evropské radě mají shodnout na jejím předsedovi, a poté má každý stát nominovat jednoho komisaře. Lisabonská smlouva ale dala Evropskému parlamentu odpovědnost Evropskou komisi schválit. To znamená, že Evropská rada by měla při výběru kandidáta nějakým způsobem Evropský parlament brát v potaz. Německý filozof Jürgen Habermas to dokonce v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung interpretuje tak, že by Evropská rada měla plně respektovat vůli Evropského parlamentu a jmenovat předsedou Evropské komise kandidáta nejsilnější strany. Tou se po volbách opět stala Evropská strana lidová a jejím kandidátem je Jean-Claude Juncker z Lucemburska.

Lisabonská smlouva a tento její výklad, na který postupně po dlouhém váhání přistoupila i německá kancléřka Angela Merkelová, otáčí odpovědnost Evropské komise od členských států směrem k Evropskému parlamentu. Výsledky voleb lze interpretovat i tak, že s tím voliči nemají problém. V EP budou dominovat opět strany, které tento výklad podporovaly tím, že si své „spitzenkandidaten“ na post předsedy Evropské komise před volbami nominovali. Jedná se o Evropskou stranu lidovou (v ČR TOP09, KDU-ČSL), Socialisty (ČSSD), Zelené, Evropské liberály (ANO) a Sjednocenou levici (KSČM). Voliči, kteří s tímto výkladem nesouhlasili, měli v ČR možnost volit jedině ODS nebo Svobodné. Tyto strany získaly 3 mandáty z 21.

Otočení odpovědnosti Komise směrem od členských zemí k europarlamentu má podle evropského mainstreamu přinést více demokracie do evropského projektu. Komise má začít připomínat evropskou vládu, která se zodpovídá evropskému parlamentu, a tím má být překonán demokratický deficit evropských institucí. Tak to v již odkazovaném interview intepretuje i Jacques Rupnik. Ale nic není vzdálenějšího skutečnosti.