A státní politická reprezentace by měla vyvíjet co nejaktivnější snahy najít řešení tohoto (a mnoha dalších) problémů. Měla! Správně, ale jak? Kdo najde klíč na absolutní řešení bezdomovectví, měl by dostat Nobelovu cenu. Novým návrhem koncepce sociálního bydlení na ni však asi neaspirujeme. Neřeší příčinu, ale důsledek. A ještě je zde navíc otázka jak!?

Jistě, statistiky samozřejmě mluví jasně, data nelžou. Přesto můžeme tušit, že situace bude ještě o něco horší. Až 13 tisíc lidí má u nás nechtěný status bezdomovce, i když odborníci odhadují, že toto číslo je mnohem vyšší. Možná i 40 až 100 tisíc žije na ubytovnách a celkem je potenciálně ztrátou střechy nad hlavou ohroženo až 240 tisíc obyvatel. Je jisté, že tento stav je nutné řešit! Stává se z něj pomalu ale jistě nežádoucí fenomén. Pojďme jej řešit, ale komplexně. Příčiny, ne pouze důsledky! Přelít státní peníze směrem do krajů a obcí s cílem zajistit sociální a dostupné bydlení je sice myšlenka líbivá a s chvályhodným záměrem, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že je „nevýchovná“. A to jak pro obce, tak pro samotné „konzumenty“ takového typu bydlení.