A to si u těchto čísel musíme uvědomit, že se jedná o oficiální statistiky, tedy peníze, které se protočily legální částí loterního trhu. Jsem zastáncem toho, že hazard byl, je a bude součástí života člověka a nikdy se nikomu nepodaří jej vymýtit. Nebylo by to špatné, není to právě můj „šálek kávy“, ale jsem realista. Každý z nás se někdy v životě o něco vsadil, každý z nás máme dnes k dispozici moderní technologie, které cestu k loteriím neskutečně usnadňují a neváží na fyzické místo. Právě proto, že jsem si vědom těchto skutečností, patřím mezi zastánce regulace hazardního průmyslu.

Touhu vsadit se o něco nebo vsadit nějakou sumu na nějakou „proměnnou“ máme v sobě všichni. Většinově jsme schopni tyto své touhy korigovat, občas si tak zvednout adrenalin v krvi a pak se opět vrátit do běžného života. Bohužel mezi námi ale žije 40 až 80 tisíc lidí, kteří už spadají do kategorie tzv. hazardních hráčů a u těchto jedinců hráčská vášeň začíná ohrožovat samotnou jejich existenci, či dokonce životní rovnováhu jejich rodiny. Právě kvůli těmto lidem je nutné stanovit určitá nepřekročitelná pravidla. Vlastně nejen s ohledem na ně a jejich bezpečnost. Nahlídneme-li loterní podnikání v širším měřítku, pak i z důvodu zamezení černé či šedé části loterního průmyslu, nezdaněného divokého podnikání atd. Ale ani to není všechno. Hazardní průmysl uchopený lidmi s nekalými úmysly nehrozí pouze daňovými úniky, o které by byly kráceny příjmy státu, měst a obcí, či zvýšeným rizikem pro onu skupinu patologických hráčů. Přístup k loteriím je nutný zamezit i dětem a nezletilým, lidem, kteří sami dluží na výživném, či pobírají dávky hmotné nouze.