Sama vláda si také vytýčila jediný úkol, a sice řešit oblast sociálního bydlení.

Já si ale stále více myslím, že takto jednoduché to opravdu není. Koncepce bydlení do roku 2020 z dílny MMR naznačuje některé směry péče o zlepšení bytové situace u nás. Problém vidím dvojí. Velké množství konkrétních úkolů v Koncepci má podobu spíše analytickou, a za druhé, samo sociální bydlení v podobě návrhu zákona z dílny MPSV, který projednává poslanecká sněmovna, dostalo v předložené podobě skutečně až karikaturní obsah.

Je ale vůbec třeba, aby se dostupností bytů vůbec zabýval stát? Jsem přesvědčen, že ano. Pod hladinou statistik dříme hned několik problémů. Od letošního ledna se úrokové sazby u hypotečních úvěrů zvyšují. Průměrná cena bytů nabízených developery zejména v atraktivních oblastech narůstá. S deregulací nájemného a růstem pořizovací ceny bytu významně vzrostl podíl nákladů spojených s bydlením na celkových nákladech domácností, zřejmě podstatně rychlejším tempem než činil nárůst příjmů většiny rodin. Snad největším problémem pak je zejména regionální a sociálně-demografická nerovnost v takto hodnocené dostupnosti bytů. Zcela jiná je schopnost uhradit náklady na bydlení třeba v Praze či u nás v Jihočeském kraji. Na druhou stranu právě v Praze jsou byty s velkou převahou logicky nejdražší. Situace není snadná pro mladé rodiny s dětmi, pokud nemají k dispozici opravdu nadstandardní vlastní příjmy či dobře situované a zároveň štědré rodiče.