Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.

Dnes před nás předstupuje premiér České republiky, představuje vládu a přichází si říct o důvěru Poslanecké sněmovny. Tento akt je ojedinělý a to od roku 1990, protože poprvé přichází někdo s tím, že pro důvěru vlády potřebuje hlasy komunistů.

Vlastně je dobře, že se dnes ocitáme v této situaci, protože je důležité si uvědomit, že jsme některé věci asi začali brát až příliš samozřejmě. Svobodu, demokracii, zahraničně politické směřování naší země, spojení s Evropskou unií, naše členství v NATO, svobodu slova a mnoho dalších věcí, které dnes považujeme za samozřejmé a běžné.

Poprvé v novodobé historii přichází premiér s tím, že chce důvěru pro vládu, která není kompletní. Je v ní obojakost ministra zahraničních věcí a ministra vnitra a předtím byla do vlády navržena taky ministryně spravedlnosti, kdy řada odborníků a právníků jasně řekla, že opisovala ve své práci, aby i ona byla potom následně nahrazena dalším králíkem z klobouku.

Také poprvé v novodobé historii přichází před Poslaneckou sněmovnu premiér, který je trestně stíhán. To, čeho jsme svědky, je zmatení hodnot. Věci dříve nemyslitelné, to, co by nám dřív na mysl ani nepřišlo, se stává realitou. Přece není možné popřít předchozích 28 let a rezignovaně říct, že nevítězí pravda a slušnost, ale lež a nenávist.