Je mi jasné, že hazard je tenký led. Každý, nebo alespoň většina, jsme si jednou v životě na něco vsadili. I kdybych nakrásně chtěl věřit v sílu nulové tolerance, naše i zahraniční zkušenosti ukazují, že tudy cesta nevede.

Vždy se rozbují šedá (někdy říká až černá) zóna, nad kterou není kontroly. Proto jsem zastáncem rozumné a tvrdé regulace, státního dohledu, spolupráce s legálním loterním průmyslem a striktní potlačování tzv. nelegálů. A je také potřeba říct, že je to oblast s rizikem vzniku závislosti!

Hazard dělí společnost na dva tábory. Jedni by jej za určitých podmínek tolerovali. Druzí zvedají ruce za absolutní zrušení heren a zákaz provozu automatů, jakýchkoli a kdekoli. Další velmi diskutovanou oblastí jsou daně, tzn. výše zdanění sázek a loterií. A opět co člověk, to názor. Vysoké daně, ať přiteče hodně do státního rozpočtu! Rozumně nastavené daně, ať motivujeme provozovatele setrvat u nás. Nebo vyžeňme je všechny. Takových zásadních otázek je okolo hazardu celá řada a právě proto je zde i zásadní úkol legislativně upravit celou tuto oblast. Jenže zde se zdá je ten pravý kámen úrazu. Shoda a určitý kompromis se hledají těžko.

Hráčský průmysl, tzv. hazard s sebou nese i riziko pro hráče. Statistiky již dnes hovoří o tom, že u nás máme 40 až 80 tisíc patologických hráčů. Zarmucující je, že se s těmito lidmi, kterých není málo, a mají již svou psychiatrickou diagnózu, terapeuticky málo pracuje! Ještě víc alarmující je, že máme nedostatečnou prevenci! A ještě obtížněji se na ní shánějí prostředky.