Pane předsedo,

dovolte, abych vás požádal, abyste respektoval jednací řád, protože jsme v bodě, ve kterém projednáváme návrh státního rozpočtu, nikoli návrh zákona o všeobecném referendu, tzn. žádám vás, abyste ty, kteří mluví, vedl k věci. To je první věc.

A druhá, pane premiére, když jsem slyšel vaši srdcervoucí řeč o tom, jak vlastně s tím rozpočtem nemáte co do činění, tak mě vás po pravdě začalo být líto. Ten váš život je provázen samými takovými úkornými věcmi, které vás provázejí, do politiky jste vlastně nechtěl, patrně jste se nechtěl stát ani premiérem, teď zase do vašeho života doputoval rozpočet, ke kterému se vlastně nehlásíte. Tak jenom vám chci vyjádřit, že je mi líto, že se vám ve vašem životě takové věci dějí. Ten rozpočet jste připravoval, takže na něm máte svůj podíl. To je potřeba říct jako fakt, ať už se vám to líbí nebo ne. A jestliže se vám ten rozpočet nelíbil, měl jste plné právo říct: To není rozpočet naší vlády. My to chceme jinak. Měl jste možnost ho přepracovat, přijít s jiným návrhem a říct prostě, že chcete jiný návrh rozpočtu, aby byl rozpočet vaší vlády. Protože jestli případně ten rozpočet projde, tak já bych nechtěl další zbytek roku poslouchat, že vlastně pracujete s rozpočtem, který není váš. Buď řekněte, že ten rozpočet chcete schválit, protože s ním jako vláda chcete pracovat a považujete ho za svůj, anebo řekněte, že ten rozpočet je špatně, že pro něj hlasy nechcete a že ho chcete přepracovat. Ale není možné se tvářit, že ten rozpočet chcete jenom napůl. Rozpočet nelze schválit napůl. Ten se musí buď schválit anebo zamítnout.