Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Já osobně asi nejlépe navážu na pana ministra Zaorálka. Já si také myslím, že mít majetek není překážka být v politice, ale nese to sebou velkou míru rizika. A v praxi se ukazuje, že to riziko je větší, než jsme si možná dokázali dříve představit.

Pane ministře, (Hlasy ze sálu: Není tady, odešel.) teď odešel, nevadí, přesto to řeknu. Tvrdíte, že nejste ze světa politiky. Tvrdíte, že nejste politik, a já vám říkám, že to není pravda. Vy jste součástí politického světa už od padesátých (Oživení v sále, řečník se opravuje.), devadesátých let. Padesátých možná také. Vy jste politickou scénu v této republice formoval. Vy jste byl její přímou součástí, jen jste nebyl tolik vidět. Škoda, že si nevzpomínáte na vaše vazby na pana Langera, Grosse a další. Škoda, že jste tak rychle zapomněl, že jste byl aktivní a že jste se světem politiky v České republice byl ve velmi úzkém kontaktu.

Jestli jsou skutečně pravda odposlechy, které jsou venku - a já souzním s tím, že odposlouchávat cizí lidi je sprostota a nemá se to dělat, jestliže to není schváleno podle zákona - ale jestli jsou ty odposlechy pravda, tak mě k tomu napadá jeden takový příběh z padesátých let, kdy se říkalo: Když zatýkali milionáře, tak jsem mlčel, protože se mě to netýkalo. Když zatýkali ty, co vlastnili statisíce, tak jsem také mlčel, protože se mě to netýkalo. A když si potom přišli pro mě, tak už nebyl nikdo, kdo by se mě zastal. Pragmaticky bych k tomu mohl přistoupit s tím, že se říká: V odposleších se mluví o sociální demokracii, v odposleších se mluví o ODS, tak bych si mohl říci, že mě se to netýká, to je přece moje politická konkurence. Jenže ono se mě to týká. Ono se to týká každého z vás a ač si to možná nechcete připustit, tak se to týká i vás, milí členové hnutí ANO. To je prostě skutečnost, to tak je.

A jestli je to pravda, tak vám říkám, že se nám vrací do republiky móresy, které známe před rokem 1989 s celou mírou nesvobody, manipulace a ovlivňování veřejného mínění.