Asi nejsem první, kdo si všiml, že některá opatření, která používají vlády v boji proti nákaze koronavirem, jsou věrnými kopiemi postupů naposledy užívaných ve válce, případně v režimech odmítajících opustit mimořádný válečný stav i po jejím skončení.

Jako příklad může sloužit třeba noční zákaz vycházení či omezení pohybu mezi okresy (přestože od roku 2002 oficiálně neexistují). V bývalém Československu ani po roce 1948 omezení vnitrostátního cestování neexistovalo, ovšem v Sovětském svazu to až do konce osmdesátých let vypadalo jako u nás dnes. Na každém výjezdu z města byla stanice, kde se předkládaly bumážky o tom, že dotyčný někam smí jet. Nám zatím ty unimobuňky se závorami na výjezdech z města nepostavili.

Další mrazivou upoutávku na návrat to minulosti mi jeden můj známý poslal mailem. Bylo to porovnání již rok probíhajících vládních protiepidemických opatření s principy vymývání mozků americkým zajatcům v době války v Korei na počátku padesátých let. Systém vypracovali čínští odborníci a jeho cílem byla změna myšlení vyšetřovaných osob.