Jako běžný uživatel počítače jsem si vypůjčil terminologii, která částečně vystihuje současnou situaci.

Náhlé a v podstatě násilné pozastavení světové ekonomiky nemá žádnou historickou obdobu. Navíc je doprovázeno značnou dávkou nejistoty, jak s ohledem na délku odstávky, tak s jejími důsledky v oblasti hospodářství, ale zejména geopolitiky. Svět po konci pandemie zkrátka bude jiný než před ní. To představuje jedinou jistotu, kterou dnes máme.

O jeho možné podobě mohou vypovídat reakce a kroky jednotlivých států (a nadstátů), ale výsledný model jeho nového uspořádání zatím každý odhaduje dle svého vnitřního přesvědčení a míry svého bytostného optimismu či pesimismu. Odhady se pohybují mezi dvěma krajními póly. Jedni očekávají (případně se obávají) následného utužení globalizace, druzí doufají, že restart naší civilizace povede naopak k rozvolněnému multipolárnímu modelu světového uspořádání, o nějž usilují hlavně Čína, Ruská federace a jejich spojenci.

Pomalu nastupující ekonomická krize vskutku nevídaných rozměrů pak přináší stejně nepředstavitelná bezpečnostní rizika, zejména válečnou hrozbu. Nebude to opakování světové války, kterou před 90 lety připravila zatím největší hospodářská deprese v dějinách, ale podobně jako tenkrát, tím nejohroženějším kontinentem se zase stane Evropa. Vyhaslé, zmrazené a doutnající konflikty na jejích hranicích a v bezprostředním sousedství se mohou kdykoliv zase rozhořet, jak nám ukazuje eskalace napětí mezi Tureckem a Řeckem.