Ta neochota možná pramení z vědomí, že historie nás učí o tom, že se něco podobného v dobách nedávných odehrálo, takže se dá logicky předpokládat, že dnešní pokus o ekonomickou modernizaci Evropské unie nazvanou Zelený úděl dopadne stejně jako jeho předobraz čínský Velký skok vpřed v roce 1960.

Na konci padesátých let chtěl Mao Ce Tung prosadit svůj model nové komunistické společnosti. K tomu potřeboval zlikvidovat tři konzervativní instituce bránící cestě do ráje – rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Jako nástroj použil direktivně řízenou ekonomickou modernizaci země nazvanou Velký krok vpřed. Rodinu a peníze zrušil rozdělením obyvatel do komun se společným stravováním a často i bydlením, kde vše bylo na příděl. Soukromé vlastnictví odstranil sdílením všeho, co původně patřilo k vybavení domácností. Komuny měly být soběstačné úplně ve všem, včetně domácké výroby oceli na dvorcích.  

Po třech letech fungování Velkého skoku vpřed vypukla ekonomická krize a jeden z největších hladomorů 20. století, který zahubil několik desítek milionů obyvatel. Drží dějinný primát, protože ho nevyvolala ani přírodní katastrofa ani válka, ale byl „pouze“ nechtěným důsledkem špatně připravené a bezohledně vynucované modernizační politiky. Na počátku roku 1961 byl v tichosti Velký skok ukončen, náprava škod trvala několik let. Její součástí se stalo částečné odstavení Mao Ce Tunga od moci.

On si to nenechal líbit a v roce 1966 vyhlásil Kulturní revoluci. Ta byla namířena proti čtyřem hlavním přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. V praxi pak proti veškerým autoritám, tedy učitelům, inteligenci, úspěšným občanům a cizím diplomatům. Hnací silou revoluce se stala mládež organizovaná v Rudých gardách, symbolem Rudá knížka se 427 Maovými citáty. Během deseti let Kulturní revoluce zahynulo nepřirozenou smrtí přes 7 milionů lidí, většinou příslušníků inteligence, byla zlikvidována řada památek, zničena muzea, knihovny, galerie a školství – to si místo osnov vystačilo s knihou Maových citátů.