Pondělní vystoupení Heleny Válkové (ANO) v rozhovoru pro Rádio Impuls mi připomnělo legendární mediální vyjádření bývalé ministryně Hanákové k řešení situace v Národním divadle. Ministryně spravedlnosti rozpačitě zdůvodňovala nestandardní snahu odvolat generálního ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala. Poté, kdy nedokázala vysvětlit pochybení v probíhajícím kontrolním auditu Vězeňské služby, zpochybnila účinnost odsouzení při převýchově pachatelů a kritizovala nedostatek koncepce ve vězeňství.

I já postrádám větší prostor pro vzdělávání a převýchovu odsouzených v českých věznicích. Ale jako bývalá předsedkyně Podvýboru pro vězeňství Poslanecké sněmovny vím, že na ně předchůdci paní Válkové nikdy neposkytli potřebné prostředky, a že kdyby nebylo loňské amnestie, řešily by věznice tak, jako v letech předcházejících, nerudovský problém: Kam s odsouzenými, když kapacity nestačí a není na platy, energie a stravu.

O koncepčnější řešení, které ovšem spíše než Vězeňské službě přísluší zákonodárcům a vládě, se pokusil bývalý náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák. Dovedu pochopit, že s ohledem na jeho stranickou příslušnost a koaliční dohody se pro něj nenašlo v týmu nové ministryně místo.

Méně už rozumím zpětvzetí jím připraveného návrhu zákona, který měl provést redukci typů věznic a reformu vězeňství zahájit. Ještě méně pak chápu snahu o personální destabilizaci vězeňské služby spočívající v připravovaném odvolání generála Dohnala.

Amnestie měla kromě svých negativ i jeden důsledek pozitivní. Vyprázdnila věznice a poskytla čas nejen na záplatování děr, ale především na změny, které by věznice změnily z detenčních zařízení na místo převýchovy. Čas je ale omezený, věznice se znovu plní. Paní ministryně nepromeškejte ho!

Zuzka Bebarová-Rujbrová, poslankyně PS PČR za KSČM