Kromě očekávatelného negativního stanoviska komunistů, pro něž jsou liberálně demokratické státy a jejich zahraniční aktivity, zejména pak u nejsilnějšího z nich, tedy USA, prvořadým zlem, se proti ní, a to dost netaktně ihned po zveřejnění zprávy o této události, vyslovili i upřímně přesvědčení a přímočaří zastánci důsledného liberalismu. Lidé věřící ve svobodu a svobodné občanství jako rozhodující životní, společenský a politický princip. U příznivců svobody to není ojedinělý jev. Proto stojí za to se nad ním zamyslet.

Nejprve je namístě vyjasnit souvislost mezi svobodou, resp. z ní vzniklými demokratickými státy, příčinami vzniku afghánské války a důvodem naší aktivní účasti v ní. Klíčem k pochopení této souvislosti je důvod vzniku NATO, jeho smysl a příčina jeho územně výrazně rozšířeného aktivního záběru po 11. září 2001.

NATO vzniklo Severoatlantickou smlouvou ze 4. dubna 1949 jako záruka vzájemného vojenského zabezpečení většiny evropských demokracií, USA a Kanady před zjevným ohrožením demokratické civilizace komunistickým totalitarismem, vytvořeným a vedeným Sovětským svazem. Klíčovou zásadou NATO se stal článek 5 Severoatlantické smlouvy. V něm se „smluvní strany dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem.“ K jeho naplnění došlo po vražedném útoku na USA proti bezbranným občanům z 11. září 2001. Uskutečnila jej pod ochranou a za podpory talibanské afghánské diktatury v Afghánistánu vytvořená a z Afghánistánu řízená islamistická teroristická organizace Al-Káida. Na základě aktivace článku 5 Severoatlantické smlouvy se Česká republika spolu se svými spojenci v NATO ocitla ve válce proti afghánským teroristům. Naši padlí vojáci jsou tedy válečnými hrdiny. Označovat je za žoldáky je vyloženě nemístné a zavrženíhodné.