Děkuji, pane místopředsedo. Kolegové, kolegyně, já si dovolím zareagovat na některé věci, které tady zazněly. Já bych pochopil, kdyby se opozice čertila, že rušíme funkční reformu. Ale ona funkční příliš nebyla. Jenom bych chtěl připomenout, kolik poslanců a senátorů vládní koalice se v době, kdy tento instrument zavedli, přihlásilo do druhého pilíře. Výsledky byly velmi tristní. Bylo to asi 30 lidí. Já si to z hlavy nepamatuji, klidně to dohledám. Bylo to velmi málo na to, že koalice měla 120 hlasů a měla velký počet senátorů. Bylo to absolutní minimum. To znamená, že ani vlastní koaliční zákonodárci nevěřili druhému pilíři.

Co se týká toho, že se tam přihlásilo málo lidí, může to samozřejmě být ovlivněno tím, že opozice říkala, že to zruší, ale mohu stejně ptát, jaká máte tvrdá data, jak ovlivnila tato kampaň, jak byla masivní antikampaň? Považujete za antikampaň, že někdo něco řekne ve Sněmovně nebo na tiskové konferenci?

To je prostě úplně spekulativní a myslím si, že chcete-li tvrdá data, tak nám dejte nějaký průzkum, jak to lidi ovlivnilo. Já si to úplně nemyslím. To, že třetí pilíř má svoje výhody i nevýhody, je evidentní. Já se domnívám, že zcela racionální úvaha je mluvit skutečně o nové důchodové reformě. Tak zvaná Potůčkova komise, nebo jak jste to tady nazvali, no, tak to bychom mohli říct, že Bezděkova komise byl nějaký diskusní klub, který v podstatě byl k ničemu a na základě něj vznikl druhý pilíř. Já myslím, že bychom neměli snižovat snahu debatovat na odborné úrovni o některých věcech a jaksi tím snižovat a urážet lidi, kteří se snaží, aby se tyto věci pohnuly dopředu.

To, co je velmi důležité, myslím si, že bychom měli vést skutečně debatu napříč politickým spektrem. Chápu opozici, že do Potůčkovy komise nechce příliš chodit a nechce se jí věnovat, protože je to opoziční strana, to chápu. Na druhou stranu myslím, že by stálo za to se o tom skutečně bavit, například i o tom, do jaké míry a jakým způsobem by mělo pokračovat nejenom důchodové připojištění, ale i stavební spoření, a o tom, zda tyto dva produkty nesloučit, ještě k němu nepřidat například peníze, aby z těchto peněz mohlo být čerpáno i na vzdělání, a pokusit se tímto způsobem racionalizovat tyto peníze se státním příspěvkem.

Celý problém je v tom, že náš systém je založen na zdanění práce a DPH. To jsou zásadní částky a příjmy do našeho systému. To znamená, my říkáme těm nejchudším včetně dětí a těm, co nechodí do práce, tak vás zdaníme DPH, tyto peníze vezmeme a dáme je těm středně a výše příjmovým na to, abychom jim dali státní příspěvek, protože ti nejchudší prostě na to nemají, mají-li dvě děti, tak dát po pětistovce čtyři, ty dva tisíce prostě nenajdou. A já myslím, že je racionální se o tom bavit, jestli tímto, že zdaníme i ty nejchudší a pak to vrátíme těm bohatším, tak jestli to je úplně správné. Ale to se týká v podstatě i druhého pilíře, protože druhý pilíř v podstatě byl založen na tom, že část těch odvodů, které jste měli, se nedaly do průběžného solidárního pilíře, ale že se vlastně vyvedly z tohoto pilíře, nevyvedly se z důchodového systému, to bylo velmi často zmiňováno jako lež. Já si nevzpomínám, že by to někdo z tehdejší opozice tvrdil, že se vyvádí z důchodového systému, ale že se vyvádí z toho průběžného solidárního systému. A vyváděla se tam procenta ven a k tomu si přidávali svoje vlastní peníze. A to je ten princip, který je velmi podobný v tom, že vlastně ty peníze potom chyběly v tom solidárním průběžném systému, navíc vlastně se zase do něj dostávaly s tím zdaněním pracujících.