Děkuji, pane předsedo.
Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, my už jsme si s touhle kauzou užili poměrně hodně, ale pro ty, kteří mají pocit, že už toho bylo příliš, bych chtěl říct, že toho příliš pořád není, protože se nám tady pořád nedostává informace o zájmu jakéhokoliv ministra, který by řekl: Nemohu vědět všechno, neznám všechny detaily ke každé kauze českého občana po celém světě. Ale v okamžiku, kdy se dozvím a vidím, že se děje evidentní nespravedlnost, a tady se nespravedlnost děje, pak by zejména ministr pro lidská práva, ministr české vlády pro lidská práva měl být aktivní alespoň v tom, že osloví své resortní ministry, aby to nevypadalo, jako to vypadá, že to je spíš od čerta k ďáblu. Jeden říká: "Prosím vás, řešte to s tímhle." Druhá říká: "Řešte to s tímhle." A zvažuje, jestli má vůbec zavolat svému resortnímu kolegovi a podobně. A mezitím jsou tady tři roky děti, sourozenci, odděleně od sebe a jak se ukazuje, zcela protiprávně.
Buď máme ministra pro lidská práva všehomíra a nebo máme ministra především pro lidská práva českých občanů, který by měl hájit a česká vláda by měla hájit zájmy českých občanů. To se evidentně neděje. Jenom slyšíme: "Víte, já to lidsky chápu, lidsky jsem pro, ale kompetenci na to nemám." Ale nic vám, pane ministře, prostřednictvím předsedajícího, nezakazuje, abyste pro to něco udělal. Abyste tady řekl: "Já jsem tedy připraven. S kauzou jsem se seznámil a udělám tyto kroky, které udělat můžu." A ne říkat paní poslankyni: "Prosím vás, obraťte se na mého kolegu ve vládě a řešte to s ním, protože s tím já nechci mít nic společného." Distancovat se od této kauzy je opravdu fatálně špatně. Věřte mi, že kdyby se tohle stalo americkému nebo německému občanovi, to byste viděl tu legraci, která by se kolem toho v uvozovkách děla.
Pro mě odpověď "já tu kompetenci nemám", aniž by k tomu bylo dodáno, co konkrétního jako ministr české vlády pro to udělám, není rozumná a moudrá odpověď. A k tomu, co tady padlo už minule a souviselo s touto kauzou a mně už nebylo umožněno vystoupit a navrhnout tady doprovodné usnesení. Minule k tomu vystoupil pan premiér a když viděl, za sebe si dovolím říct pocit bezradnosti ministrů české vlády, tak sám říkal: Dobrá. Já předložím informaci Poslanecké sněmovně o tom, jak kauza vypadá, jakou má historii a které konkrétní kroky - a to jsem chtěl navrhnout v doprovodném usnesení k této interpelaci - udělá česká vláda nebo příslušní ministři, jejichž kompetencí se to dotýká k tomu, aby se děti, které jsou neoprávněně zadržovány už tři roky v Norsku, vrátily a aby se vrátily tam, kam patří, to znamená do rodiny. Nezlobte se, pane ministře, ale opravdu jste se přidal ke svým dalším kolegům, kteří říkají: "Řešte to s tamtěmi. Tohle se nás netýká." Smutný příběh.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
