Děkuji, pane předsedo.

Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, my už jsme si s touhle kauzou užili poměrně hodně, ale pro ty, kteří mají pocit, že už toho bylo příliš, bych chtěl říct, že toho příliš pořád není, protože se nám tady pořád nedostává informace o zájmu jakéhokoliv ministra, který by řekl: Nemohu vědět všechno, neznám všechny detaily ke každé kauze českého občana po celém světě. Ale v okamžiku, kdy se dozvím a vidím, že se děje evidentní nespravedlnost, a tady se nespravedlnost děje, pak by zejména ministr pro lidská práva, ministr české vlády pro lidská práva měl být aktivní alespoň v tom, že osloví své resortní ministry, aby to nevypadalo, jako to vypadá, že to je spíš od čerta k ďáblu. Jeden říká: "Prosím vás, řešte to s tímhle." Druhá říká: "Řešte to s tímhle." A zvažuje, jestli má vůbec zavolat svému resortnímu kolegovi a podobně. A mezitím jsou tady tři roky děti, sourozenci, odděleně od sebe a jak se ukazuje, zcela protiprávně.