Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové. Já chci v první řadě říct, že mě tedy velmi irituje situace, jakým způsobem tento materiál projednáváme, protože se kolegové, kteří nemají nebo nevystupují se stanoviskem klubu nebo nemají přednostní právo, nemohou k té věci, která je tolik diskutovaná v české veřejnosti, jako jsou české potraviny, legitimně vyjádřit, a my tady budeme hlasovat o vrácení materiálu do druhého čtení a nebude možné, aby jednotliví poslanci, kteří nedisponují touto pravomocí, mohli vystoupit. Považuji to za jistou snahu nedat poslancům prostor, za omezování debaty k tomuto tématu, protože si myslím, že si jí veřejnost zaslouží, tak aby jednotlivci k tomu mohli vystoupit, pokud k tomu mají co říci.

Zákon o českých potravinách, nebo o potravinách - promiňte, zákon o potravinách byl projednáván poměrně bezkonfliktně. My jsme mohli mít na některé jednotlivé paragrafy různé názory, dokud se neobjevil ten návrh na definování kvót, nebo chcete-li povinných procent českých potravin, které se musí prodávat, tak v podstatě to žádná výbušnina, žádná výbušnina nebyla. Protože na podpoře českých potravin a na tom, že jich má být více na trhu, že mají být kvalitní, dostupné apod., na tom se shodneme napříč politickým spektrem. Můžeme jenom závistivě se dívat na některé země kolem nás - Rakousko nebo Bavorsko, kde dominuje zejména lokální a regionální produkce potravin, kde je běžné, že lidé si nakupují potraviny, na kterých nemusí mít napsáno Rakousko, ale oni to kupují od svého souseda nebo obsouseda z vedlejší vesnice nebo z obvedlejší vesnice a jsou schopni z významné části zásobovat jejich trh potravinami, jejich vlastní produkcí. Lidé s tím umí žít, a myslím si, že tohle je cesta, kterou bychom my měli prosazovat, nikoliv cesta povinných kvót na pultech - to je cesta, která je proti zákazníkovi. A dokonce i proti produkci samotných českých potravin. Tak, jak je ten návrh připravený, tak myslím si, že v okamžiku, kdy bychom jej schválili, tak to, co přijde, bude významný tlak na státní rozpočet. Na tom, že když už to v tom zákoně máme a musíme do sedmi let splnit - jak ta sedmiletka skoro bych řekl - musíme splnit, co jsme si tady zavázali, tak prostě musíme naplnit kvótu 85 %.

Pan ministr zemědělství tady říká, že nechce dovážet ty jablka odněkud jinud - to je jedno odkud. A co když se neurodí, pane ministře? Vy tu zkušenost máte. Co když prostě úroda nebude? To přijdete s tím, že budete měnit kvóty, nebo se to nějak udělá? Vždyť přeci to je absurdní a absolutní nesmysl. Tomu sami nemůžete věřit, že bude fungovat, že nařídíte prodejcům, že budou prodávat 85 % české potraviny. Nehledě na to, dnes jsem držel v ruce, dnes jsem držel v ruce, měl jsem výrobek nadepsaný: jihočeská zelenina - řecký salát, plný oliv. No já už se těším na ty české pomeranče a české banány a českou rýži a další produkty, které tady lidé často kupují a potřebují je. Podle mého hlubokého přesvědčení prostě tohle není cesta. Ale vy jste jí zvolili s vědomím, protože vás nepodezírám nikoho z toho, že bychom byli tak hloupí, že by tento socialistický inženýring, který tady v tom pozměňovacím návrhu máme, že by zafungoval směrem k tomu zákazníkovi. Ten není určen zákazníkovi. Ten je určen těm, kteří si pak o tu dotaci, o tu dotaci, kterou budou potřebovat - přeci česká země musí tou soběstačností se tady zaklínám, že budeme soběstační ve všem. My jsme soběstační v řadě základních komodit - to je v pořádku, protože ty umíme dělat. A jsou komodity, které tady v téhle zeměpisné šířce nikdy dělat nebudeme schopni. A když, tak za vysoké náklady. A v okamžiku, kdy řeknete, že 85 % musí být tady odsud, tak kdo ty náklady zaplatí? Komu se přičtou v těch cenách potravin?