Česká vláda se tímto otevřeně přihlásila k jeho xenofobní politice. Namísto spolupráce na řešení složité situace, po které volají evropské země, se tak naše vláda přímo podílí na budování plotů mezi těmito zeměmi. To nejen že problém nijak neřeší, ale navíc situaci ještě zhoršuje. Česká vláda si mohla vybrat mnoho způsobů, jak se podílet na řešení uprchlické krize, například poskytnutím pomoci Srbsku nebo Makedonii. Těmto zemím, které jsou výrazně chudší než Česko, ale prochází jimi tisíce uprchlíků denně, namísto toho jasně vzkazujeme: postarejte se o ty uprchlíky sami. Poslední zbytky dobré pověsti České republiky pak zachraňují stovky dobrovolníků, kteří se vydávají do těchto zemí na vlastní náklady a s neutuchajícím nasazením uprchlíkům pomáhají. Tito lidé jsou jasným důkazem, že naše společnost by byla schopná přispět řešení uprchlického problému výrazně více, pokud by ve vládě neseděli alibističtí šiřitelé strachu. Těch několik vojáků s nákladními auty, kteří se vydají do Maďarska, dává celé Evropě najevo, že 25 let po bourání železné opony jsme ochotni se podílet na stavbě jiné. Tímto odmítáním pomoci ale způsobíme, že za tou zdí v konečném důsledku nezůstanou uprchlíci, ale my.