Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové.
Koukám, že vy už jste schopni udělat cokoliv, abyste tuto novelu školského zákona protlačili za každou cenu. Evidentně i ustupujete lobbistickému nátlaku neziskovek, které vytvářejí v mediálním prostředí pocit, že okamžitým neschválením novely utrpí miliony dětí v našich školách, utrpí školy samotné. Zdůrazňujete pouze význam několika málo pozměňovacích návrhů, které mají skutečně pozitivní význam, a to není ani desetina všech změn, které novela školského zákona přináší, a naprosto pomíjíte všechny ostatní negativní změny, negativní, které novela s sebou přináší. Já se tady pokusím všechny shrnout. Času máme dost, takže to vezmu, vezmu zeširoka. A pojďme si připomenout nebo shrnout, co nám novela školského zákona přináší.
Chtěla bych připomenout, že původní návrh novely se týkal pouze regulace PHmax školy, tedy regulace počtu odučených hodin ve školách. Dále se týkal institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů a zavedení možnosti indexace škol, tedy zohlednění náročnosti poskytovaného vzdělávání v rámci financování.
Během druhého čtení bylo načteno 27 pozměňovacích návrhů, z toho 4 opoziční a 23 koaličních, včetně kritizovaného přílepku rozpočtového určení daní ohledně převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. A opět se stal z návrhu novely školského zákona nepřehledný guláš pozměňovacích návrhů, které se týkají celého širokého spektra školství, od ukotvení pozic sociálního pedagoga a dalšího pedagoga, metodika prevence, přes změnu maturitní zkoušky, přijímací zkoušky, programů vyšších odborných škol, duální vzdělávání, kombinovanou výuku, změny u konkursu na ředitele, změny u školských rad, slučování škol, zvýhodňování soukromých škol, až po přesun financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele.
Děkuji. Kvůli pozornosti, kterou vyvolala vlna kritiky - a nesouhlasu - převodu financování nepedagogických pracovníků, zapadl prvotní záměr novely, a to regulace PHmax, tedy maximálního počtu odučených hodin, které škola dostane zaplaceny ze státního rozpočtu, systémové pravidlo, které doposud zajišťovalo předvídatelnost financování škol, a tato vláda teď jej narušuje. Již loni snížila všem školám hodnoty PHmax o 5 % a nyní přichází s návrhem, vytvořit si v zákoně zmocnění, které jí umožní regulovat meziroční nárůsty, počty vyučovaných hodin v době, kdy bude potřeba činit mimořádná úsporná opatření, tedy v ekonomicky chudých časech. Opět tedy má být školství otloukánkem, který bude první na ráně, až se státu přestane ekonomicky dařit. To je opravdu velmi prozíravé. Vláda argumentuje, že dosavadní systém financování základních a středních škol vedl na některých školách k velmi častému dělení tříd na menší skupiny, což sice znamenalo vyšší komfort pro učitele a žáky, avšak za současné ekonomické situace je potřeba další navyšování personálních kapacit ve školství omezit.
Vyšší komfort, to je skutečně skandál, že by učitelé a žáci mohli mít pro výuku komfortní podmínky. Takže v rámci úspor přistřihneme křidýlka školám, které využívaly inovativní metody výuky a rovněž zkomplikujeme odborným školám praktickou výuku. To ukazuje, že vám vůbec nejde o zvyšování kvality vzdělávání, ale o pouhé úspory.
Přejete si v brzké době další návštěvu Volodymyra Zelenského v České republice?Anketa
Nicméně toto není jediné úsporné opatření. Podíváme se dál, co navrhujete a jak chcete šetřit na dětech.
Co se týká institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů, návrh počítá se zajištěním poradenských služeb psychologem nebo speciálním pedagogem pouze ve větších základních školách nad 180 žáků. Zde budou tyto pozice standardní součástí pedagogického sboru. Menší školy pod 180 žáků budou muset o psychologa či speciálního pedagoga žádat jako podpůrné opatření pro potřebné děti. Na středních školách nejsou pozice řešeny vůbec, střední škole bude muset psychologa hradit zřizovatel či jej budou hradit z evropských fondů.
Od poraden se bude očekávat, že metodicky povedou pracovníky školních poradenských pracovišť, ale s poradnami nikdo nekonzultoval jejich kapacitní a personální možnosti a tato úprava zákona jim přidává další povinnosti, jako metodické vedení školních psychologů a speciálních pedagogů na spádových školách, na což absolutně nemají kapacity, a k tomu si vezměme i jejich velmi nízké platy.
Vláda způsobila, že školní psychologové a speciální pedagogové se stali pedagogickými pracovníky druhé kategorie, ačkoliv se očekává, že budou ve školách působit také jako metodická podpora pedagogů v rámci práce s problémovými dětmi. Odborníci upozorňují, že plánované změny jsou vůči poradenskému systému, který se tvořil mnoho let a byl zatěžován mnoha legislativními zásahy, velmi necitlivé a vzbuzují u pracovníků školských poradenských zařízení oprávněné obavy, jak bude stále náročnější poradenská činnost dostatečně finančně a personálně zajištěna.
Školní psychologové důrazně upozorňují, že zásahy, které nyní přicházejí bez ohledu na potřeby klientů, škol i pracovníků školních poradenských zařízení, ohrožují již tak přetížený a dlouhodobě nesaturovaný poradenský systém. Školní psychologové stále nemají žádné profesní jistoty a jejich nenahraditelné služby a postavení ve školách jsou ovlivněny krátkodobými způsoby financování z evropských fondů, což vede i k jejich sociální a pracovní nejistotě. Dochází tak k odlivu zkušených odborníků ze školství, kteří po více než 15 letech působení ve školách považují za nezbytné, aby se jejich postavení ve vzdělávacím systému skutečně vyřešilo a přešlo se od slov k činům.
Ministerstvo školství navrhuje v rámci novely školského zákona změnu financování školských poradenských zařízení a jeho převod na centrální úroveň pomocí takzvaného celostátního normativu. Kritika odborníků směřuje i k pozměňovacímu návrhu, který stanovuje, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost, nikoliv tedy sociální pracovníci, kteří jsou klíčoví pro práci s klienty a jejich rodinami, především u klientů z odlišného kulturního prostředí. A co je alarmující, že převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele zasáhne žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kdy stát nebude mít právní nástroje, jak vymáhat financování některých podpůrných opatření pro děti s handicapem. S navrhovanými změnami ohledně školských poradenských zařízení nesouhlasí odborné asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, asociace pracovníků speciálně pedagogických center a asociace školní psychologie. V původním návrhu novely vláda zrušila dalšího pedagogického pracovníka jako opatření pro zajištění vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Je dobře, že pozměňovací návrh vrací tuto podpůrnou pozici zpět. Stejně tak kvituji kladně i návrhy na ukotvení pozice sociálního pedagoga, který pomáhá žákům ohroženým školním neúspěchem a spolupracuje s jejich rodinami.
Pozměňovacích návrhů ohledně pozice dalšího pedagoga a sociálního pedagoga přichází vícero jak z pera koaličních poslanců, tak i nás opozičních. Mezi těmito návrhy je jeden zásadní rozdíl. Já s kolegyní Hanzlíkovou navrhujeme ukotvení těchto pozic včetně nároku na financování, návrhy koaličních kolegů jsou bez nároku na financování. Tak to mi trochu připomíná pořekadlo, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Ale pojďme k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který se týká slučování škol. Nově se mají sloučit školy pod jedním zřizovatelem, které mají méně než 180 žáků. Mají se spojit pod jedno ředitelství. Změna se dotkne hlavně mateřských škol, které zřizovatel spojí buď se základními školami, anebo sloučí mateřské školy dohromady. - Pořád přemýšlím, co tato změna má přinést. Vláda argumentuje hlavně úsporami a efektivitou. Já je tam nevidím. A jak zaznívá z otevřeného dopisu ředitelek pražských mateřských škol, které se ptají, co bude s dosavadními řediteli škol po sloučení, degradují se na zástupce ředitele s nižším platovým ohodnocením, nebo bude nový ředitel několika mateřských škol měnit již fungující koncepce a školní vzdělávací programy jednotlivých subjektů, které byly dlouhodobě upravovány a zkvalitňovány tak, aby právě konkrétní mateřské škole seděly a individuálním potřebám dětí byly ušité přesně na míru?
Hlavním argumentem vlády je, že sloučením dojde ke zjednodušení administrativy a odbřemenění z ředitelů. A já se ptám, jak? Ví někdo z navrhovatelů, co přesně dělá ředitel mateřské školy? A že pokud dojde ke sloučení škol, bude potřeba pracovní síly právě na ty administrativní práce, které doposud ředitel mateřské školy vykonával? Protože při řízení dvou až tří subjektů místo jednoho mu práce naopak přibude. A jak bude ředitel sloučených škol relevantně posuzovat průběh vzdělávacího procesu, když se bude neustále pohybovat - pendlovat mezi třemi čtyřmi budovami? Bude spoléhat na to, co mu sdělí zástupce ředitele? Jak bude získávat relevantní podklady pro odměňování zaměstnanců, pro posuzování námitek a stížností ze strany rodičů, když nebude denně ve škole přítomen? Navíc ředitel nebo ředitelka mateřské školy má i vyučovací povinnost na třídě, takže je denně součástí pedagogického procesu.
Já to vidím u nás v kraji, kde navštěvuji střední školy, jak je složité pro ředitele řídit sloučené střední školy, které se rozkládají třeba až v osmi až deseti budovách ve dvou různých městech, a ředitel musí mezi nimi neustále pendlovat. To nás nyní čeká na základních a mateřských školách. A kde je ta očekávaná efektivita? Sloučená velká škola přece nutně nebude kvalitnější, naopak se ztratí individuální přístup k žákům, po kterém se tak stále volá, a může se zhoršit i klima školy. A rodiče, kteří preferují rodinnější atmosféru ve škole a vyžadují pro své dítě individuální péči, budou volit raději soukromou školu. Těch se totiž regulace velikosti netýká. Jak je to možné? Proč mají mít soukromé školy výhody na úkor veřejných škol? Nemám nic proti soukromým školám, také mají své místo ve vzdělávacím systému samozřejmě, ale nelíbí se mi, že jsou zvýhodňovány oproti školám veřejným. Měla by platit stejná pravidla pro všechny. Soukromé školy pobírají stejné dotace od státu na žáka a prostředky na platy od státu jako školy veřejné. A k tomu samozřejmě mohou vybírat školné.
Některé pozměňovací návrhy poslanců jdou přímo na ruku soukromým školám, když jim umožní obejít limitovaná povolení pro vznik nové školy tím, že mohou zakládat další organizační jednotky. Takže pokud nemůže podle dlouhodobého záměru vzdělávání vzniknout nová soukromá škola, mohou vznikat dceřiné školy od původní školy matky. To soukromým školám umožní jeden z pozměňovacích návrhů. Jiný pozměňovací návrh dokonce navrhuje soukromým školám zmírnit postihy u porušení rozpočtové kázně. Prosím vás, proč? Proč umetáme cestičku soukromým školám, a těm veřejným házíme klacky pod nohy, jak můžeme?
Za opravdovou nespravedlnost považuji i to, že soukromých škol se nedotkne reforma financování nepedagogických pracovníků. Tam i nadále výdaje na platy nepedagogů, pedagogů, výdaje na pomůcky budou soukromé školy dále dostávat ze státního rozpočtu a nebudou muset žebrat u zřizovatele jako školy veřejné.
A tímto se dostávám k poslednímu bodu svého vystoupení, a to je přílepek ke školskému zákonu, který řeší převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele prostřednictvím RUD. Tento návrh vyvolal hlasité protesty a nesouhlas místních i krajských samospráv. Ty kritizovaly, že takto zásadní návrh s dopadem na desetitisíce nepedagogických pracovníků, tisíce obcí zřizujících školu, zneklidňující též i rodiče školáků, nebyl projednáván v řádném legislativním procesu. (Hluk v sále.) Já si opět počkám na klid, protože mě to ruší, když se hovoří blízko mě.
Tento návrh nebyl projednáván v řádném legislativním procesu. Sdružení místních samospráv ani Svaz měst a obcí se nemohly vyjádřit v připomínkovém řízení a uplatnit k němu své výhrady, neboť návrh neprošel standardním legislativním procesem, ale byl předložen Ministerstvem školství až ve druhém čtení školského zákona ve Sněmovně. Obejití obcí, krajů a dalších míst ve snaze návrh rychle prosadit bez zevrubného posouzení pokládají samosprávy za neakceptovatelný přístup vlády k tvorbě legislativy. Školské odbory nasbíraly přes 70 000 podpisů pod svou petici na zachování stávajícího systému financování nepedagogické práce. Odbory jsou přesvědčeny, že převod financování těchto pracovníků do systému sdílených daní zřizovatelů, tedy krajů a obcí, představuje závažné ohrožení kvality vzdělávacího systému, stability školních institucí a důstojných pracovních podmínek nepedagogických pracovníků.
Celý záměr převodu je nejen nepřipravený, ale i nedostatečně finančně zajištěný. Avizovaný objem peněz, které mají obce a kraje dostat do sdílených daní, tedy zhruba 11 miliard korun na podzim a údajně 33 miliard příští rok, nemohou pokrýt veškeré náklady na platy nepedagogických pracovníků, provoz škol a školních jídelen, výdaje na učební pomůcky, na vzdělávání učitelů a na podpůrné pomůcky pro handicapované žáky. Objem financí do sdílených daní totiž vychází z loňského objemu platových prostředků na nepedagogy, kdy víme, že byl hluboce podfinancován a ředitelé museli doplácet nepedagogické pracovníky z platových prostředků určených na odměny učitelů. Žádný z ředitelů nechtěl dopustit, aby mu tito pracovníci nezbytní pro chod školy odešli.
Už teď je zřejmé, že objem financí v takzvaném školském RUD nezohledňuje navýšení minimální mzdy a zaručené mzdy u nepedagogů. A kdo jim to doplatí? Zřizovatel. A z čeho? Ze svých rezerv. Z úspor, které jsou trnem oku ministru financí Stanjurovi. Stát hospodařit neumí, obce a kraje ano. Tak jim na jejich úspory na účtech sáhneme. Stát, aby ušetřil, přehodí svou zodpovědnost za financování nepedagogů na zřizovatele.
A budete přitom opakovat stále dokola svou mantru, že zřizovatel nejlépe ví, jak zajistit provoz škol, ale výuku má zajistit stát a nepedagogická práce vytváří podmínky pro zajištění kvalitní výuky. A co ony tedy ostatní neinvestiční výdaje, tedy výdaje na učebnice, pomůcky, vzdělávání učitelů, cestovné, podpůrné pomůcky pro handicapované žáky, ty taky souvisí se vzděláváním, a přesto jejich financování hází vláda na zřizovatele. Každý starosta obce nyní bude posuzovat, zda škola skutečně potřebuje nové učebnice, a ředitel školy bude obhajovat, proč chce poslat učitele na školení. O drahých kompenzačních pomůckách pro děti s handicapem ani nemluvě. Doteď je financoval stát, teď se bude muset postarat zřizovatel, a když odmítne, není žádná páka, jak jejich pořízení vymoci.
To je další příklad prohlubování nerovností ve vzdělávání. Protlačení této změny dlouhodobě oslabí možnost obcí investovat do školní infrastruktury, jako jsou budovy škol, jídelny, volnočasová infrastruktura a tak dále, neboť platové nároky na nepedagogy zásadně zmenší rozpočtové možnosti obcí.
Riziko spočívá i v tom, že finanční prostředky ve sdílených daních nebudou účelově určeny, nebudou obarvené, že patří do škol. Záleží tedy na zřizovateli, jak peníze ze sdílených daní použije, a protože se přístup a priority jednotlivých zřizovatelů k financování škol a jiným investičním záměrům obcí mohou lišit, panují oprávněné obavy z narůstání nerovností mezi školami a nerovností ve vzdělávání, proti kterým naopak všichni bojujeme. Nedávno vyšla analýza OECD ohledně nerovností ve vzdělávání, která směrem k České republice doporučuje, že nerovnosti lze nejlépe snižovat stabilním a předvídatelným financováním školství. A to je právě to, co současná vláda svými kroky narušuje. Financování je nepředvídatelné, školy jsou destabilizované a v tomto chaosu chce ministr školství implementovat změny. Jen tato novela školského zákona jich přináší téměř padesát, a to se nebavíme o nepovedeném rámcovém vzdělávacím programu, který nyní vláda implementuje do škol.
Změna za změnou, a to vše s přiškrcenými rozpočty a snahou ušetřit za každou cenu. Takto se ale žádné kvalitativní změny prosadit nedají.
Ale zpátky k plánovanému převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Zřejmě pod tíhou kritiky a tlaku ze všech koutů České republiky ministr školství Bek navrhuje odklad účinnosti zákona až od 1. ledna, aspoň takto je uvedeno v legislativně technických návrzích, tedy odklad o čtyři měsíce. U tohoto nepřipraveného šlendriánu je sice každý odklad dobrý, ale není to žádný důvod k jásotu. Obce avizují, že jim pár měsíců odkladu nic neřeší, jen prodlouží jejich nejistotu a obavy z toho, co je čeká. A navíc není vůbec jasné, z čeho chce vláda financovat nepedagogy od září do prosince tohoto roku, školy na ně peníze nedostaly a v rozpočtu školství tyto peníze, zhruba 11 miliard korun, chybí. Takže na to se ptám, pane ministře, a už opakovaně se ptám, kde vezmete oněch 11 miliard korun ze státního rozpočtu, abyste je poslal do škol na nepedagogy, na pokrytí období září až prosinec? Už jsem se ptala minule, ale nikdo mi neodpověděl.
Pokud účinnost novely odložíte, jak naložíte se získaným časem? Srovnáte platové tabulky nepedagogických pracovníků alespoň na úroveň minimální mzdy? Narozpočtujete převod do RUDu až podle upravených tabulek? Zveřejníte detailní algoritmus rozpočtování nepedagogů přes rozpočtové učení daní a necháte ho přezkoumat nezávislými experty, aby byla jistota realizovatelnosti této zamýšlené změny? A dopracujete slíbené standardy minimálních služeb dle velikosti škol, tedy to, co musí být nepedagogy zajištěno, aby se udržela provozní kvalita? Připravíte metodiku, prováděcí předpisy? A my za hnutí ANO považujeme celý návrh financování nepedagogických pracovníků za špatný a nesouhlasíme s ním.
Vláda se nemůže jen tak zbavit zodpovědnosti za financování určitého segmentu školství, tento krok způsobí destabilizaci škol a nepředvídatelnost jejich financování a ještě více prohloubí nerovnosti mezi školami.
Já proto i navrhuji protinávrh v rámci legislativně technických úprav tohoto sněmovního tisku, tedy v bodě B, kde je změna účinnosti, a legislativně technické úpravy u tématu přesun nepedagogické práce je pod bodem B1 změna účinnosti, kdy pozměňovací návrh A3 ve všech bodech nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026, to je návrh pana ministra Beka. Já podávám protinávrh k tomuto návrhu na změnu účinnosti ode dne 1. ledna 2027.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
