Jak pro osoby, které o dávky žádají, tak pro lichváře, či provozovatele „ubytoven“ pro sociálně slabé. Je to stejný způsob podnikání jako v případě solárních baronů. Všichni tahají neoprávněně peníze z kapes daňových poplatníků, a je jedno zda přímo nebo nepřímo. A to jenom proto, že jim to děravé zákony a přehlíživost většiny společnosti umožňuje.

V Kladně máme takových „ubytoven“ osmadvacet a shromažďují se v nich nízkopříjmové skupiny obyvatel. Většina z nich nemá práci. Svoji frustraci si vybíjejí na svém okolí. Je tam hluk, nepořádek, nešťastní jsou z toho pak lidé v blízkých domech. Úřady práce vyplácejí lidem z ubytoven příspěvek na sociální bydlení, který ale z velké části končí v kapsách jejich majitelů či provozovatelů. V kladenských ubytovnách to měsíčně představuje částku dva miliony korun. Za jednu místnost takový člověk zaplatí například i neuvěřitelných 15 tisíc korun. Sociální dávky tohoto typu se tak staly pro určitou skupinu lidí odporným byznysem, který jim umožnil stát.
 
Zabránit předražování měla vyřešit novela zákona o změně financování sociálního bydlení, která měla platit od ledna příštího roku. Bohužel padla vláda, skončil parlament a novela proto taky spadla pod stůl. Bude to velké a třaskavé téma k řešení pro novou vládu i zvolené zákonodárce.