Dosáhne-li někdo nadměrného nebo dokonce nevídaného úspěchu, stal se, podle naší národní logiky, pro ostatní neakceptovatelným padouchem. Kdo si nepočítá hrách do hrnce, tomu nelze důvěřovat...

Typickým příkladem jsou bratři Baťové. Po roce 1945 jim Edvard Beneš „znárodnil“ (tedy ukradl) majetek a po roce 1948 byl dokonce i Zlín přejmenován na Gottwaldov, podle komunistického totalitního ideologa, který s tímto kouskem moravské půdy neměl pranic společného. Lidská demagogie, zaujatost, předsudky a závist nezná hranic.

Hon na „čarodějnici“ zvanou Babiš má již svou tradici a rozhodně aféra se slabomyslným synem zneužitým novináři a opoziční politickou závistí není první ranou pod pás úspěšnému podnikateli a politikovi – a dalo by se říci ani ranou poslední. Prostě, úspěch se za žádných okolností neodpouští...

Andrej Babiš se „smrtelně provinil“ hned třikrát:

Stal se miliardářem a majitelem „Agrofertu“. Něco tak hnusného a podlého nemohou méně úspěšní a ti, co si počítají hrách do hrnce, vůbec pozřít. Jde o hrozného nelidského „padoucha“! Nenechme ho v klidu nadechnout – provinil se nadprůměrným úspěchem! Na to neexistuje žádný pardon...