Moudrost, zkušenost a solidnost v žádném případě nestačí – a nezřídka jsou dokonce překážkou. Volič totiž nepřemýšlí, nýbrž jedná a z této premisy je nutné vycházet.

Při posledních prezidentských volbách nastoupili proti Zemanovi velice solidní a slibní kandidáti, ale český volič jim ukázal „červenou kartu“ aniž by se provinili jakýmkoliv faulem. Jak je něco takového možné? To přeci nemá žádnou logiku. Miloš Zeman napáchal tolik ostudy, že by se musel stydět vyjít na ulici a přece všechny suverénně porazil.

Kde hledat příčinu takového národního selhání? Zdánlivě nelogické počínání má přesto logickou příčinu. Je nutné si volební klání představit jako hru na šachovnici a doslova mikroskopicky pozorovat jeden tah za druhým...

V prvním kole sice vyhrál Zeman, ale to vůbec nic neznamenalo. Když se ovšem čistě statisticky sečetly všechny hlasy voličů, většina z nich byla proti Zemanovi. Od samého počátku jsem se domníval, že největší naději na vítězství mají Jiří Drahoš nebo Michal Horáček. Ze začátku jsem dokonce preferoval Horáčka, neboť jeho profil se podobal Andreji Babišovi, vítězovi parlamentních voleb. Přesto nedokázal Horáček z této afinity nic vytěžit. Příčina? Nedostatek zkušených poradců!

S Horáčkem jsem se sešel osobně. Jeho názory byly podobné, které můžete odhalit v Babišově vizuální publikaci „O čem sním, když náhodou spím“ (Praha 2017) a nebo již v legendárním spise Jana Bati „Budujeme stát pro 40.000.000 lidí“ (Zlín 1937). Prostě vynikající osobnosti.