Přihodilo se to někdy v roce 1944. Jakási ruská žena byla zatčena, že prý rozdávala potraviny německým zajatcům. Byla předvedena před politického komisaře. Ten jí přísným tónem oslovil: „Je Vám občanko známo, že existuje přísný zákaz rozdávání potravin německým zajatcům?“

Dotyčná odpověděla: „Soudruhu komisaři nerozdávala jsem potraviny, nýbrž chleba.“ Politruk otázku zopakoval: „Je Vám občanko známo, že existuje přísný zákaz rozdávání potravin německým zajatcům?“

Zatčená trvala na svém: „Soudruhu komisaři, nerozdávala jsem potraviny nýbrž chleba. Když hladověli naši vojáci v německých zajateckých táborech, rozdávala jsem chleba jim. Když Němci vydali zákaz prodeje potravin Židům, rozdávala jsem chleba naším židovským spoluobčanům. Kdybyste zítra hladověl Vy, soudruhu komisaři, dala bych chleba Vám.“