Nedávno se vyjádřil k problematice krymské otázky a vzbudil mezinárodní rozruch. Podívejme se však na otázku Krymu bez emocí, s chladnou hlavou a hlavně na základě dějinných souvislostí.

Poloostrov Krym prodělával ve svém vývoji až neuvěřitelné zmatky a politické „kotrmelce“. Již sám název Krym do dneška vězí ve spletenci nejrůznějších protikladů. Původní starořecké označení poloostrova bylo „Tauris“ a žili tam jacísi Kimmerejci (starověký kočovný národ) a prý podle nich získalo území název „Krim“. Tato hypotéza je silně „přitažena za vlasy“. Věrohodné prameny neexistují.

Posléze obsadili poloostrov Mongolové a nazývali jej údajně „Kerim“ (pevnost). Z toho prý vzniklo Krim. Po dobytí této oblasti tatarskými hordami snad vzniklo označení „Qrim“(skála). Jakým způsobem však bylo do názvu „Krim“ vpašováno „y“, tedy ypsilon, o tom žádná teorie nehovoří, takže zmatek „Krym“ je stále otevřenou hypotézou...

Obyvatelstvo i poloostrov sám se stal vazalským státem Osmánské říše a podléhal tím tureckému sultanátu. Nastal neuvěřitelný horor a zmatek. Někteří historici odhadují, že při nájezdech tzv. „Krymskotatarské jízdy“ mezi 15. až 18. stoletím, byly odvlečeni a prodány do otroctví v až 3 miliony lidí, především Ukrajinci, Rusové, ale také Bělorusové a Poláci. V roce 1663 vpadli Krymští Tataři se svými tureckými spojenci dokonce až na Moravu a tehdy bylo uneseno do otroctví kolem 12000 Čechů a Moravanů...

Přítrž tomu všemu učinila až ruská carevna Kateřina II. Veliká po vítězství v rusko-turecké válce (1768 – 1774), kdy byla Osmánská říše poražena a Krymský chanát zcela ovládnut carským dvorem. V roce 1783 byl Krym i formálně připojen k Ruskému impériu. Postupně byla vybudována vojensko-námořní infrastruktura přístavu Sevastopol, která měla sloužit jako ochranný val proti pronikání islámu do křesťanské Evropy.