To, že referendum o vyhlášení nezávislosti Katalánska bude trnem v oku španělské vlády je pochopitelné. Nakonec i španělský ústavní soud ho označil za protiústavní. Československo se rovněž nerozpadlo ústavním způsobem, nicméně díky rozvaze politiků, i když jim lze vytknout to, že neuspořádali  pro občany obou republik referendum, rozchod byl "sametový ". To jestli to bylo dobře nebo zle ponechme na posouzení následujícím generacím.

Španělsko by mělo se poučit z československé zkušenosti a jeho vláda by měla zasednout k jednacímu stolu s katalánskou vládou a řešit případný rozchod mírovým způsobem. Jediné, co mne zaráží je reakce španělské vlády lidoveckého premiéra Mariano Rajoy Breye. Jak může sdělit médiím, že španělská policie postupovala profesionálně, když za ní je krvavá spoušť - MASAKR - téměř 1000 zraněných občanů Katalánska, někteří ZAKÁZANÝMI gumovými projektily, a z toho 4 těžce zranění civilisté. Jak to lze srovnávat s 12 nebo 14 zraněnými policisty? Vyslání těžkooděnců, kteří si počínali nevybíravě i proti starým lidem a ženám, lze těžko kvalifikovat jako profesionální zásah.

Bolí mne srdce při zjištění toho, že někteří pokrytečtí politici dokonce hovoří čistě o vnitřní záležitosti Španělska. Odkdy je to vnitřní záležitost jednoho státu Evropské unie, u niž jsou otevřeny hranice. Tito politici jsou na OBROVSKÉM OMYLU! Je to přinejmenším vnitřní záležitost Evropské unie, jejíž jsme my jako Česká republika stejně členem jako Španělsko. Tudíž máme do toho co mluvit i my Češi! Masakrování katalánských občanů španělskou policii nemůžeme tolerovat Španělsku už proto, že jsme to netolerovali Slobodanu Miloševičovi v případu kosovských Albánců, a to i když Jugoslávie členem EU nebyla.