Tehdy se to jmenovalo „Unilateral Declaration of Independence“ – jednostranné vyhlášení nezávislosti. 11. listopadu si připomeneme výročí tohoto aktu, jímž se v roce 1965 zbavila (nebo spíše pokoušela zbavit) bývalá britská kolonie Rhodesie své právní závislost na mateřské zemi bez další úpravy vzájemných „postkoloniálních“ vztahů. Tehdejší britský ministerský předseda, labourista Harold Wilson, nazval tento akt „protiprávní a z legislativního hlediska neúčinný“.

Také „Rhoxitu“ předcházela řada neúspěšných jednání, v jejichž rámci se zástupci posledního demokratického státu bývalé Federace Rhodesie a Nyasalandu snažili o smluvní uznání své nezávislosti (podobně jako se toho předtím dostalo Severní Rhodesii a Nyasalandu) mateřskou zemí a o uzavření dohody o budoucím uspořádání vzájemných vztahů.

Pamětníci si jistě připomenou rozporuplnost tehdejší doby. Na jedné straně květinové dětí, hnutí hippies a rychlý ekonomický rozvoj západu s roztáčejícími se koly konzumu, na straně druhé strach z všudypřítomné sovětské hrozby, komunistické ideje vyplňující ideologické vakuum v nově vzniklých státech a ostrá protikoloniální rétorika. Byla to doba převládajících levicových idejí, rostoucího státního paternalismu a tzv. napravování „koloniálních křivd“, ve které nepoddajní rhodeští farmáři neměli naději uhájit své právo na existenci ve střetu s většinovým africkým obyvatelstvem. Neměli naději udržet jednu z posledních bašt africké demokracie tváří v tvář terorismu a ostré nacionální rétorice, jíž ve strachu o ztrátu světového vlivu podlehly i západní demokratické mocnosti. Bohužel to nebylo první podlehnutí a zatemnění mysli, jak si my Češi můžeme pamatovat z doby nástupu hitlerismu, kdy jsme jako malý národ v srdci Evropy také byli ponecháni na holičkách…Kupodivu i v daleké africké zemi si této paralely byli mnozí vědomi a asi není náhodou, že jeden z vůdců pozdějších zimbabwských tzv. válečných veteránů obsazujících farmy patřící menšinovým Evropanům nesl jméno Chenjerai Hitler Hunzvi.