Asi se tentokrát s většinou čtenářů i společnosti shodneme, že komunismus, nacismus a fašismus byly největší marasty, do nichž se lidská pospolitost propadla. Totalita dusící veškerý společenský život a degenerující mezilidské vztahy, popravování nevinných, mnohaleté žaláře za nepatrná slova nesouhlasu, naprosté podřízení osobních životů totalitní moci. A k tomu neutuchající snaha o dobývání dalších území všemi dostupnými prostředky. 

A léta šla, pamětníci mizeli a mizí ve stínu hřbitovního stromoví. Ale zatímco nacismus zůstává, zejména v zemích odkud vzešel, trvalou výstrahou lidského úpadku, o komunismu to neplatí. Asi si těžko dovedeme představit Německo 30 let po válce, kde by bývalý kariérní nacista mohl počítat s podporou jakékoliv parlamentní strany na prezidentský úřad. Podpora bývalého nacisty a dnes třeba jen ospravedlnění (nebo nevědění o) nacistických hrůz rovná se politické sebevraždě.

U nás na Východě zdá se, že je tomu jinak. Jak léta běží, převládá myšlení „Zloděj nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina“. Rozumím tomu. Vždyť kdo z nás by neměl strýčka komunistu, který pomáhal s přijetím dítěte na školu, s vyřízením devizového příslibu nebo s nalezením klidné práce na úřadě. Normalizace nás naučila zavírat oči i uši před takovými nadávkami jako Valdice, Jáchymov, okupace vojsky Varšavské smlouvy, vyhazování z práce za vyslovení názoru, Charta 77. A někteří z nás, kteří se lépe orientovali, naopak využili  daných možností a aktivně vstoupili do zločinecké organizace, aby v jejím rámci mohli budovat svou kariéru a šlapat po hlavách těch těch, kteří tuto drzost nemají a tvoří neviditelnou šedou zónu chatařů, chalupářů a zahrádkářů. Vyhlídka uplatnění se v represivním režimu je silnější než lidská čest. A neodradí je ani hlasy těch, kteří komunistickou stranu opustili poté, když poznali hrůzy které má na svědomí. Ano, takoví lidé se neztratí. Půjdou s kýmkoliv, jen když mohou stoupat po kariérním řebříčku. A dojde-li ke změně pohledu? Nevadí, rychle změní slovník a kamarády a jedeme dál, že ano? Žádný problém, žádné pokání, žádná omluva. Povýšení čeká. Morálka? Problém slabých, neúspěšných. Silní potřebují lokty, ne morálku.