Nejsem v žebříčku oblíbenosti u pana premiéra v TOP 10, možná ani v TOP 100, takže asi určitě pochopíte, že můj výstup, který tady bude, (Poslanec Faltýnek reaguje z lavice.) nebude až tak... Pane kolego Faltýnku, nepokřikujte na mě, prostřednictvím pana předsedajícího, nechte mě dokončit zásadní myšlenku, kterou budu mít. Chci jenom říci, že to, co jsme tady slyšeli od pana premiéra, já mu rozumím. Já jsem zažil Královéhradecký kraj, kdy měsíc před volbami si pro dva papíry přijelo 300 policistů. Zapečetili kanceláře a večer odjeli a řekli: my se vám ozveme. Dodneška se nikdo neozval, nikdo není obžalovaný, obviněný a tak dále. Já sám jako starosta jsem strávil osmihodinové výslechy, že jsem otrávil půlku republiky arsenem. Dneska je prostě národním sportem, kdokoliv večer sedne k počítači, napíše trestní oznámení a na nás to takhle spadne, na všechny, co tady sedíme a na všechny komunální politiky, kteří sedí a jsou v této zemi. Čemu se divíte?

Já dneska vystupuji možná i proto, že rozumím panu premiérovi, co zažívá. Že je to mnohdy do rodin, do jejich osobních rodin, že se to týká všech. A pak je to likvidace. A kdo si pak všimne toho, jestli za půl roku, za rok, za tři roky vyjde nějaký malinký článeček, kde napíší: my se vám omlouváme, nebo to není pravda. Nikdo si toho nevšimne. (Důrazně.) Ten člověk je zlikvidovaný, nikdo si od něj nevezme ani kůrku, dokonce ho ani nepozdraví a nedej bože, když ještě bydlí na malé vesnici. Mě najednou z ničeho nic museli dokonce ne snad ani hlídat, ale zásadně mi házeli pytle s olejem na fasádu. (Předsedající upozorňuje na čas.) Už budu končit. Jenom vám chci říci, že je devastující a šílené, v čem žijeme.