Můžeme srovnat i další veřejná prohlášení, třeba z 28. dubna 2008: „Francouzská vláda i prezident Sarkozy věnují velkou pozornost zlepšení a zesílení všestranného strategického partnerství mezi Francií a Čínou a je k tomu připravena vynaložit veškeré úsilí. Francie jednoznačně trvá na principu jedné Číny a uznává Tibet a Tchaj-wan jako nedělitelnou součást Číny“.   

Na internetu najdeme i veřejný záznam telefonátu ze dne 1. února 2008 mezi Angelou Merkelovou a jejím čínským protějškem Wen Jiabaem: „Německo bude nadále podporovat politiku jedné Číny a nepodporuje osamostatnění Tibetu“.

Bez velké námahy lze snadno dohledat i totožná prohlášení Rakouska ze dne 5. září 2013, Belgie ze dne 16. května 2012 nebo dalších evropských států, protože jsou standardní součástí jejich zahraniční politiky k Číně.

Pan Bursík prachsprostě lže, když tvrdí, že ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zašel ve své vstřícnosti k Číně dále než jakákoliv jiná evropská země.

Lže i v tom, že český ministr zahraničních věcí podepsal v Pekingu mezivládní dohodu. Mezi oběma zeměmi bylo vydáno jen klasické tiskové prohlášení obou ministerstev, které je obvyklé mezi zeměmi při kontaktu vrcholných politiků.