Můžeme srovnat i další veřejná prohlášení, třeba z 28. dubna 2008: „Francouzská vláda i prezident Sarkozy věnují velkou pozornost zlepšení a zesílení všestranného strategického partnerství mezi Francií a Čínou a je k tomu připravena vynaložit veškeré úsilí. Francie jednoznačně trvá na principu jedné Číny a uznává Tibet a Tchaj-wan jako nedělitelnou součást Číny“.
Na internetu najdeme i veřejný záznam telefonátu ze dne 1. února 2008 mezi Angelou Merkelovou a jejím čínským protějškem Wen Jiabaem: „Německo bude nadále podporovat politiku jedné Číny a nepodporuje osamostatnění Tibetu“.
Bez velké námahy lze snadno dohledat i totožná prohlášení Rakouska ze dne 5. září 2013, Belgie ze dne 16. května 2012 nebo dalších evropských států, protože jsou standardní součástí jejich zahraniční politiky k Číně.
Pan Bursík prachsprostě lže, když tvrdí, že ministr zahraničí Lubomír Zaorálek zašel ve své vstřícnosti k Číně dále než jakákoliv jiná evropská země.
Lže i v tom, že český ministr zahraničních věcí podepsal v Pekingu mezivládní dohodu. Mezi oběma zeměmi bylo vydáno jen klasické tiskové prohlášení obou ministerstev, které je obvyklé mezi zeměmi při kontaktu vrcholných politiků.
Sousloví „Nebudeme se vměšovat do vnitřních záležitostí Číny“ používali dle pana Bursíka komunisté, když nechtěli, aby jim svět nahlížel do jejich totalitních praktik.
Text, na který přistoupil Lubomír Zaorálek, je doslovnou kopií textu přijatého pravicovým prezidentem Francie Nicolasem Sarkozym. Obě strany si tak potvrdily „dodržování zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí tak, jak je vyjádřeno v Chartě OSN“.
Zásada nevměšování je jednou z obecných zásad soudobého mezinárodního práva. Je obsažena v Chartě OSN nebo v rezoluci OSN o Deklaraci zásad přátelských vztahů a spolupráce států z roku 1970 nebo v Závěrečném aktu Evropské konference o bezpečnosti a spolupráci z roku 1975. Je zřetelné, že podle pana Bursíka je bývalý prezident Sarkozy komunista a zrovna tak OSN je skrytou centrálou komunistického hnutí v USA.
Dodržování zásady nevměšování se podle Charty OSN může znamenat rezignaci na lidská práva v politice ČR také jen v mysli pana Bursíka. ČR může vést lidskoprávní dialog s Čínou nejen na půdě Rady pro lidská práva OSN, ale také na půdě dialogu EU – Čína a ministr zahraničí ČR může konečně hovořit po mnoha letech napřímo o tomto tématu i se svým čínským protějškem.
V neposlední řadě pan Bursík lže, když říká, že se jedná o největší selhání diplomacie od roku 1989.
Pane Bursíku, v prosinci 1999 při návštěvě předsedy vlády ČR Miloše Zemana bylo vydáno společné prohlášení vlád obou zemí, které princip jedné Číny a nevměšování se již také obsahovaly. Na toto prohlášení potom kontinuálně navazuje prohlášení vlád obou zemí při návštěvě čínského premiéra v Praze z roku 2005, které do vlády Jiřího Paroubka předložil ministr zahraničních věcí ČR Cyril Svoboda.
Lze pochopit, že předseda strany LES pan Bursík je ve vrcholu předvolební kampaně. V naší demokracii plně respektuji i to, že má jiný názor a pravděpodobně hluboký ideologický odpor k Číně. Měl by však najít odvahu veřejnosti přiznat, že Evropa má na budoucnost dialogu a vztahu s Čínou diametrálně odlišný pohled a nevypomáhat si berličkou mnoha zbytečných lží a polopravd.
Již zmíněný David Cameron při své návštěvě v Pekingu také řekl: „Součástí našich diskusí by měl být plný rozsah reformních výzev, včetně témat, ve kterých se názory liší. I k tématu lidských práv bychom měli přistupovat se vzájemným respektem a porozuměním“. To je přesně to, co v Pekingu učinil Lubomír Zaorálek.
Lež má krátké nohy, pane předsedo a pro stranu hlásající pravdu a morálku to není vůbec dobrá vizitka.
Jan Birke,
Poslanec PS PČR za ČSSD
Prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
