V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že mnozí ministři z ANO mají sami zásadní problém, jak naplňovat priority stanovené v Koaliční smlouvě či diktované momentální situací. Připomeňme si alespoň ty nejflagrantnější z nich.

Bezpochyby jednou z největších zátěží současné administrativy je ministerstvo dopravy, momentálně vedené Danem Ťokem. Víc než rok a půl poté, co Ťok vystřídal svého neúspěšného předchůdce, který selhal především kvůli výběru mýta, nebyl ani on schopen vyhlásit výběrové řízení na nového provozovatele mýtného systému. Možná ještě stále hledá „tu správnou cestu", jak zajistit pokračování ve stávající smlouvě s firmou Kapsch – v každém případě je zaděláno na velký problém. Samostatnou kapitolou je pomalá výstavba dálnic. Ministr Ťok není schopen řešit nároky na provedení EIA u „starých" staveb, jako jsou např. části staveb komunikací D3, D6, D48 či D35. Výsledkem je, že se věci musel chopit sám premiér Sobotka na nejvyšší úrovni u Evropské komise. Výstavba řady komunikací je značně zpožděna a je otázkou, zda se do konce roku – jak zní opakovaný Ťokův veřejný příslib „dobrého hospodáře" – podaří dotáhnout do konce stavbu D11.

Neschválení tzv. protikuřáckého zákona, které si mediální pozornost v posledních týdnech získalo nejen kvůli dosti specifické snaze ANO údajně dodržovat Programové prohlášení vlády, je jen vrcholkem ledovce. Babišovo ministerstvo financí opakovaně brání navyšování financí v rezortu zdravotnictví s odkazem na nehospodárnost nemocnic (a to přesto, že nyní vede kampaň pod heslem „Zdravé zdravotnictví"). Možná by stálo za zmínku, že pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce je součástí Programového prohlášení vlády, tak by bylo dobré se tomuto závazku nevyhýbat. Útěchou snad může být jen fakt, že díky neústupnosti ministra zdravotnictví by měly být tyto prostředky pro rozpočet roku 2017 zajištěny.