„…Pokud dnes Tabery tvrdí, že kolosální střet zájmů ministra financí, jehož firmy čerpají ročně miliardy z veřejných prostředků, je stejnou hrozbou, jako například kauza Vojenského zpravodajství, nemůže to myslet vážně. Je to jen obezlička, jak se vyhnout střetu se současnou mocí, když pohodlnější je stále kopat do těch, co jsou dnes politicky na kolenou…“, píše Sezemský.

Čeští novináři z mainstreamových médií v minulosti ovládali veřejné mínění poněkud sofistikovaněji. Manipulace nebyla tak zřejmá, jako dnes, kdy je zcela otevřená a na nic si nehrající.  V dřívějších letech byla obvyklá spíše metoda mlčení.  Například mlčení o tématech týkajících se politických, nebo byznysových oblíbenců – třeba o snaze jedné party získat Vojenské stavby se psalo tak detailně, že jsme měli možnost si číst i záznamy policejních odposlechů, nepsalo se ale už o tom, že existovala i druhá parta (která nakonec zvítězila), nepsalo se o tom, jaké metody ta druhá parta používala a nepsalo se ani o tom, jaké politiky měla „nakoupené“.  Protože té druhé partě  šéfoval nikoliv „zlý kmotr“ Mrázek, ale „hodný kluk“ Bakala.

S postupem času se ovšem atmosféra ve společnosti změnila tak, že například zmiňovaný Erik Tabery, mediální guru části společnosti, sepsal komický text o tom, jak o Bakalovi v Respektu nepíší proto, že je jejich majitel a že mají takové pravidlo, že o majiteli nepíší ani v dobrém, ani ve zlém. Srandovní postoj, zejména například v konfrontaci s velikostí tunelu na veřejné finance v případě Bakalova vládnutí OKD, nebo s jeho  jednáním s nájemníky bytů OKD.