Dluhy se omlouvají nezbytností výdajů, což je sice samo o nepravdivé tvrzení, ale aspoň se to dobře prodává. Politici mají stále menší vliv na strukturu státního rozpočtu, protože 80 % výdajů státního rozpočtu tvoří mandatorní výdaje, jejichž výši nemůže vláda ovlivnit bez změny zákonů. Ve skutečnosti je to mnohem horší, protože výdaje státního rozpočtu automaticky počítají s dluhem. Mandatorní výdaje tvoří 975 mld. Kč ročně a příjmy státního rozpočtu jsou 1120 mld. Kč. Pokud bychom zastavili zadlužování, smrskla by se celá politika na necelých 150 mld. Kč ročně. Pokud bychom navíc chtěli svůj dluh začít splácet, nebylo by už co rozdělovat. Já osobně bych pro politiku nerozdělování okamžitě hlasoval, ale byl bych ve výrazné menšině. Pro začátek by stačilo, kdyby se věda popularizovala méně nákladným způsobem. Byli bychom překvapení, co všechno se za popularizací vědy skrývá.
Nezaměstnanost se meziročně snížila o 73.000 osob. Jakkoli je to skvělá zpráva, neměli bychom zapomínat na těch dalších 556.000 osob, které práci nemají. Stále znovu se ukazuje, že „tvorba pracovních míst“ jako politické zadání nefunguje. Politici rádi vyhlašují různé plány, protože to vypadá dobře. Já dokonce nevylučuji, že to mnozí z nich myslí vážně. Avšak realita se naplánovat nedá, takže sebelépe myšlená snaha v oblasti tvorby pracovních míst vede nakonec pouze k nárůstu byrokracie a ke zvýšení výdajů ze státního rozpočtu. To nejlepší, o co se může vláda pokusit, je přestat bránit vzniku nových míst v soukromé sféře. Zrušme všechny složité, drahé a nesmyslné dotace na pracovní místa prostřednictvím eurofondů, zrušme daňové prázdniny majitelům montoven, legalizujme švarcsystém, zrušme minimální mzdu, zrušme všechny politiky státu v oblasti nezaměstnanosti a o ušetřené peníze snižme odvody sociálního pojištění. Zjednodušme si daň z příjmu fyzických osob zavedením nulové sazby pro každého, kdo nevydělá ročně stanovenou částku, a zároveň zrušme všechny daňové bonusy, daňové výjimky a daňové slevy.
Že je ministrem obrany herec Martin Stropnický, na to jsme si zvykli. A dokonce tu roli zvládá docela dobře, takže ho kritika šetří. V poslední době sice trošku vázne komunikace uvnitř souboru, až se zdá, že by mohla být na ministerstvo za pana Stropnického povolána nějaká alternace, ale pořád to jde. Už jsme na té pozici měli mnohem horší komedianty. Minulý týden jsme se dozvěděli, že ministr vnitra Milan Chovanec je rovněž příležitostný herec. Nechal se najmout do role lupiče a loupežníka, který v bílé oktávii uniká před kolonou houkajících policejních aut; možná spáchal nějaký zvlášť odporný zločin, možná se zúčastnil nějaké schůzky zrádců. Nicméně nakonec je dostižen a přemožen: s pistolí u hlavy je vyvlečen z vozu, spoután a vláčen ulicí. Ozbrojené zásahové komando prohledalo celý vůz – co kdyby tam ti ministři byli dva nebo tři? Vypadalo to opravdu jako scénka z Kobry 11. Bohužel se pan ministr neubránil amatérské chybě a usmál se do kamer. Škoda, určitě ho to stálo České lva. Takovou chybu by ministr obrany neudělal. Na vládě by měli uspořádat nějaký rychlokurz herectví. Ale měli by to udělat opravdu rychle, aby se toho ještě stihla zúčastnit i paní ministryně spravedlnosti Helena Válková.
Psali jsme:
Ing. Stanislav Blaha
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Stanislav Blaha
